Ale, co blbnu. Děj jistě všichni znáte.

Tato retro recenze obsahuje spoilery.

Jones přežije!

A to mě přivedlo na myšlenku napsat něco o hudbě v prvním Vetřelci, která je jednou z neobvyklých ingrediencí, které mají vliv na to, že je tento film dodnes značně nadčasový a „influenciální“ pro filmy, které přišly po něm.

Když film vznikal (v roce 1979), režisér Ridley Scott měl za sebou pouze Soupeře, zatímco Jerry Goldsmith už byl veterán s několika desítkami soundtracků na svém kontě.

Už tehdy bylo zvykem používat tzv. „temp tracky“, což je dočasná hudba (většinou z jiných filmů nebo klasická) použitá v pracovní verzi filmu, když ještě není složená a nahraná originální hudba. Protože střihač Terry Rawlings věděl, že hudbu k Vetřelci bude skládat Goldsmith, použil na několika místech filmu jako temp track jeho hudbu k životopisnému filmu Freud (ano, o tom Freudovi). Například tuto:

nebo tuto:

Pak Goldsmith složil vlastní hudbu, nicméně došlo k tomu, že Scottovi se pořád víc líbila ta z Freuda, takže na ni koupil práva a nechal ji v dokončeném filmu. Část Vetřelce tudíž obsahuje hudbu, která sice je od Goldsmithe, ale byla složena už na počátku 60. let!

To ale není zdaleka všechno.

Soundtrack k Vetřelci měl původně svůj hlavní hudební motiv, který byl naplno slyšet hned v úvodních titulcích. Toto je verze, kterou Goldsmith složil:

To ale přišlo Scottovi „příliš normální“ a chtěl něco víc psycho. Goldsmith se zaťatými zuby během pár minut spíchl tuto věc, která nakonec je ve filmu:

Ústřední motiv nakonec nezůstal ani v závěrečných titulcích (přestože je Goldsmith složil), protože v nich Scott použil konec první věty Symfonie č. 2 „Romantická“ od Howarda Hansona. Viz toto video od 11:25:

Zamýšlený ústřední motiv je tudíž nakonec ve filmu slyšet jen v krátkých náznacích, nejvýrazněji při přistávací sekvenci:

Ze všech těchto změn byl Goldsmith značně naštvaný a na oficiálním soundtracku (který produkoval on) vydal svou hudbu v podobě, v jaké ji zamýšlel. Z čehož bylo mnoho lidí zmateno (včetně mě, když jsem si ho v roce 1990 koupil na vinylu při svém prvním výletu do kapitalistické ciziny), protože polovinu hudby na oficiálním soundtracku vůbec z filmu neznali.

I když je původní Goldsmithův soundtrack hudebně zajímavější, souhlasím s Ridleyem Scottem v tom, že šílená disharmonická psycho hudba se k tomuto filmu hodí lépe a činí ho nadčasovějším. (Přitom ve filmu nejsou téměř žádné syntezátory – „divné efekty“ produkuje orchestr různými mechanickými způsoby jako mlácení smyččem do těla houslí apod.)

Stojí za zmínku, že Goldstmith přesto na Ridleyho Scotta nezanevřel a spolupracoval s ním i na filmu Legenda, kde to z hudebního hlediska dopadlo ještě katastrofálněji. Pro uvedení mimo Evropu byl totiž kompletně celý Goldsmithův soundtrack nahrazen syntetickou new age hudbou od kapely Tangerine Dream, následkem čehož například v klíčové scéně zcela zmizela skutečnost, že Lili jednorožci před zásahem zpívá (všechny záběry na její pohybující se ústa jsou vystřiženy):

Jistého zadostiučinění se Goldsmithovi dostalo v roce 2003, kdy vyšla speciální DVD edice Vetřelce, na které je možné pustit si zvukovou stopu, pozůstávající pouze z hudby (bez dialogů a zvukových efektů) v takové podobě, v jaké ji Goldsmith zamýšlel. Stejná zvuková stopa je k dispozici i na nedávném BluRay disku.

No a v Prometheovi (ke kterému složil hudbu Marc Streitenfeld) zazní v klíčovém „expozičním brífingovém“ okamžiku zcela jasný původní Goldsmithův hlavní vetřelčí motiv v plné parádě – vůbec poprvé v kinech. Škoda, že se toho Jerry nedožil.

BTW: Všimněte si autora Goldsmithovy fotky na Wikipedii. O tom jsem fakt neměl tušení!

A to mě přivedlo na myšlenku napsat něco o hudbě v prvním Vetřelci, která je jednou z neobvyklých ingrediencí, které mají vliv na to, že je tento film dodnes značně nadčasový a „influenciální“ pro filmy, které přišly po něm.

Když film vznikal (v roce 1979), režisér Ridley Scott měl za sebou pouze Soupeře, zatímco Jerry Goldsmith už byl veterán s několika desítkami soundtracků na svém kontě.

Už tehdy bylo zvykem používat tzv. „temp tracky“, což je dočasná hudba (většinou z jiných filmů nebo klasická) použitá v pracovní verzi filmu, když ještě není složená a nahraná originální hudba. Protože střihač Terry Rawlings věděl, že hudbu k Vetřelci bude skládat Goldsmith, použil na několika místech filmu jako temp track jeho hudbu k životopisnému filmu Freud (ano, o tom Freudovi). Například tuto:

nebo tuto:

Pak Goldsmith složil vlastní hudbu, nicméně došlo k tomu, že Scottovi se pořád víc líbila ta z Freuda, takže na ni koupil práva a nechal ji v dokončeném filmu. Část Vetřelce tudíž obsahuje hudbu, která sice je od Goldsmithe, ale byla složena už na počátku 60. let!

To ale není zdaleka všechno.

Soundtrack k Vetřelci měl původně svůj hlavní hudební motiv, který byl naplno slyšet hned v úvodních titulcích. Toto je verze, kterou Goldsmith složil:

To ale přišlo Scottovi „příliš normální“ a chtěl něco víc psycho. Goldsmith se zaťatými zuby během pár minut spíchl tuto věc, která nakonec je ve filmu:

Ústřední motiv nakonec nezůstal ani v závěrečných titulcích (přestože je Goldsmith složil), protože v nich Scott použil konec první věty Symfonie č. 2 „Romantická“ od Howarda Hansona. Viz toto video od 11:25:

Zamýšlený ústřední motiv je tudíž nakonec ve filmu slyšet jen v krátkých náznacích, nejvýrazněji při přistávací sekvenci:

Ze všech těchto změn byl Goldsmith značně naštvaný a na oficiálním soundtracku (který produkoval on) vydal svou hudbu v podobě, v jaké ji zamýšlel. Z čehož bylo mnoho lidí zmateno (včetně mě, když jsem si ho v roce 1990 koupil na vinylu při svém prvním výletu do kapitalistické ciziny), protože polovinu hudby na oficiálním soundtracku vůbec z filmu neznali.

I když je původní Goldsmithův soundtrack hudebně zajímavější, souhlasím s Ridleyem Scottem v tom, že šílená disharmonická psycho hudba se k tomuto filmu hodí lépe a činí ho nadčasovějším. (Přitom ve filmu nejsou téměř žádné syntezátory – „divné efekty“ produkuje orchestr různými mechanickými způsoby jako mlácení smyččem do těla houslí apod.)

Stojí za zmínku, že Goldstmith přesto na Ridleyho Scotta nezanevřel a spolupracoval s ním i na filmu Legenda, kde to z hudebního hlediska dopadlo ještě katastrofálněji. Pro uvedení mimo Evropu byl totiž kompletně celý Goldsmithův soundtrack nahrazen syntetickou new age hudbou od kapely Tangerine Dream, následkem čehož například v klíčové scéně zcela zmizela skutečnost, že Lili jednorožci před zásahem zpívá (všechny záběry na její pohybující se ústa jsou vystřiženy):

Jistého zadostiučinění se Goldsmithovi dostalo v roce 2003, kdy vyšla speciální DVD edice Vetřelce, na které je možné pustit si zvukovou stopu, pozůstávající pouze z hudby (bez dialogů a zvukových efektů) v takové podobě, v jaké ji Goldsmith zamýšlel. Stejná zvuková stopa je k dispozici i na nedávném BluRay disku.

No a v Prometheovi (ke kterému složil hudbu Marc Streitenfeld) zazní v klíčovém „expozičním brífingovém“ okamžiku zcela jasný původní Goldsmithův hlavní vetřelčí motiv v plné parádě – vůbec poprvé v kinech. Škoda, že se toho Jerry nedožil.

BTW: Všimněte si autora Goldsmithovy fotky na Wikipedii. O tom jsem fakt neměl tušení!