Na Cestu ven se nechodilo. Se sedmi lvy má druhou šanci

Zdroj: Týden.cz | Únor 27th, 2015

Sedm Českých lvů a také ceny kritiky pro film Petra Václava Cesta ven vrací toto divácky nedoceněné sociální drama na plátna kin. Premiéru mělo loni v květnu, v kinech je vyhledalo necelých pět tisíc zájemců a pak z distribuce zmizelo.

Humanoids from the Deep (1996)

Zdroj: Horory. Recenze film | Únor 27th, 2015

Tento televizn remake se vn moc nepovedl. Takhle njak to vypad, kdy z naprosto prmrnho filmu udlte jet podprmrnj podvanou.

Legion – ukzka z knihy

Zdroj: Horory. Recenze film | Únor 27th, 2015

Naturalisticko-realistick romn ze souasnosti

PRVN Z PIPRAVOVAN TRILOGIE:

Srden vtejte a poznejte sebe i okol v vodnm, ve dvou rovnch vyprvnm pbhu o nemilosrdnch milosrdnostech, o rakvch plnch smv, veselm smutku a hnisajc nadji, o fackovn nevinnosti a defloraci hchu, o pravdivch lch a odumel slunosti, o blch nocch – ernch dnech… a jedn „mal“ zkuenosti..

V podstat jde o personifikaci ivota a Smrti. Ukzka pochz z kapitoly „Bezhlav mrtvola nevinnosti“.

NeRecenze: Ghoul

Zdroj: František Fuka | Únor 26th, 2015

Dnes má premiéru nový film Petra Jákla Ghoul. Bohužel ho nemohu recenzovat, protože jsem si spletl čas a přišel na novinářskou projekci pozdě, takže jsem viděl film až od poloviny.

Tudíž tento článek rozhodně není recenzí, nýbrž jen takovými dojmy na základě té poloviny filmu, kterou jsem viděl.

Dokonce mi připadalo, že jsem až tak o moc nepřišel, neboť jsem dorazil přesně ve chvíli, kdy se postavy na plátně začaly dohadovat o tom, že by mohlo jít o nějaké nadpřirozeno a že by to mohlo nějak souviset s Čikatilem. (A co se dělo předtím, to mi bylo celkem jasné z traileru.)

No a zbytek filmu byl úplně standardní „found footage“ horor o tom, jak vystrašení lidé běhají po osamělé chatě / lese / katakombách, vyděšeně křičí a postupně mizí z děje, aby se později objevili snědení / posedlí.
A důležité je slovo „standardní“. Protože si nepamatuji, že by od revoluce někdo u nás dokázal natočit STANDARDNÍ (tedy fungující) horor. Ono těch pokusů ani moc nebylo a dopadly povětšinou hrozně (T.M.A = 40 %, Labyrint = 10 %, Isabel = 0 %), přesněji řečeno hrozně legračně.
Ghoul na rozdíl od nich funguje. To znamená, že herci (neznámí) nejsou úplní amatéři (i když hrají tradiční hororové idioty), zvuk je správně strašidelně namixován, střih vyděsí více než digitální příšery, atd… Opravdu slušné řemeslo, po všech stránkách. Ale je to totéž, co už jsme mnohokrát viděli – úplně standardní laciný horor (a rozhodně ne „temný thriller“, jak se snaží tvrdit distributor).
Kdyby tento film vznikl například před 20 lety, byl bych z něj asi nadšený a asi by měl úspěch i v mezinárodním měřítku. Bohužel, vznikl až po Záhadě Blair Witch a po 100 dalších podobných laciných „found footage“ hororech, z nichž některé byly ještě o dost lepší (například [REC] nebo i ten Blair Witch) a natáčí se jich dnes po světě asi 20 ročně.
Na druhou stranu, Ghoul funguje rozhodně lépe, než třeba Záhada hory mrtvých, takže Jákl je lepší režisér, než Renny Harlin – což by se dalo nějak vhodně kreativně využít při reklamní kampani…
Je takovýto slogan OK?
P.S: Plakáty vyhrožují, že se Ghoul promítá i ve 3D verzi. Z té jsem neviděl ani sekundu, ale obávám se, že noční záběry roztřesenou kamerou budou ve 3D spolehlivým zdrojem nevolnosti.

NeRecenze: Ghoul

Zdroj: František Fuka | Únor 26th, 2015

Dnes má premiéru nový film Petra Jákla Ghoul. Bohužel ho nemohu recenzovat, protože jsem si spletl čas a přišel na novinářskou projekci pozdě, takže jsem viděl film až od poloviny.

Tudíž tento článek rozhodně není recenzí, nýbrž jen takovými dojmy na základě té poloviny filmu, kterou jsem viděl.

Dokonce mi připadalo, že jsem až tak o moc nepřišel, neboť jsem dorazil přesně ve chvíli, kdy se postavy na plátně začaly dohadovat o tom, že by mohlo jít o nějaké nadpřirozeno a že by to mohlo nějak souviset s Čikatilem. (A co se dělo předtím, to mi bylo celkem jasné z traileru.)

No a zbytek filmu byl úplně standardní „found footage“ horor o tom, jak vystrašení lidé běhají po osamělé chatě / lese / katakombách, vyděšeně křičí a postupně mizí z děje, aby se později objevili snědení / posedlí.
A důležité je slovo „standardní“. Protože si nepamatuji, že by od revoluce někdo u nás dokázal natočit STANDARDNÍ (tedy fungující) horor. Ono těch pokusů ani moc nebylo a dopadly povětšinou hrozně (T.M.A = 40 %, Labyrint = 10 %, Isabel = 0 %), přesněji řečeno hrozně legračně.
Ghoul na rozdíl od nich funguje. To znamená, že herci (neznámí) nejsou úplní amatéři (i když hrají tradiční hororové idioty), zvuk je správně strašidelně namixován, střih vyděsí více než digitální příšery, atd… Opravdu slušné řemeslo, po všech stránkách. Ale je to totéž, co už jsme mnohokrát viděli – úplně standardní laciný horor (a rozhodně ne „temný thriller“, jak se snaží tvrdit distributor).
Kdyby tento film vznikl například před 20 lety, byl bych z něj asi nadšený a asi by měl úspěch i v mezinárodním měřítku. Bohužel, vznikl až po Záhadě Blair Witch a po 100 dalších podobných laciných „found footage“ hororech, z nichž některé byly ještě o dost lepší (například [REC] nebo i ten Blair Witch) a natáčí se jich dnes po světě asi 20 ročně.
Na druhou stranu, Ghoul funguje rozhodně lépe, než třeba Záhada hory mrtvých, takže Jákl je lepší režisér, než Renny Harlin – což by se dalo nějak vhodně kreativně využít při reklamní kampani…
Je takovýto slogan OK?
P.S: Plakáty vyhrožují, že se Ghoul promítá i ve 3D verzi. Z té jsem neviděl ani sekundu, ale obávám se, že noční záběry roztřesenou kamerou budou ve 3D spolehlivým zdrojem nevolnosti.

NeRecenze: Ghoul

Zdroj: František Fuka | Únor 26th, 2015

Dnes má premiéru nový film Petra Jákla Ghoul. Bohužel ho nemohu recenzovat, protože jsem si spletl čas a přišel na novinářskou projekci pozdě, takže jsem viděl film až od poloviny.

Tudíž tento článek rozhodně není recenzí, nýbrž jen takovými dojmy na základě té poloviny filmu, kterou jsem viděl.

Dokonce mi připadalo, že jsem až tak o moc nepřišel, neboť jsem dorazil přesně ve chvíli, kdy se postavy na plátně začaly dohadovat o tom, že by mohlo jít o nějaké nadpřirozeno a že by to mohlo nějak souviset s Čikatilem. (A co se dělo předtím, to mi bylo celkem jasné z traileru.)

No a zbytek filmu byl úplně standardní „found footage“ horor o tom, jak vystrašení lidé běhají po osamělé chatě / lese / katakombách, vyděšeně křičí a postupně mizí z děje, aby se později objevili snědení / posedlí.
A důležité je slovo „standardní“. Protože si nepamatuji, že by od revoluce někdo u nás dokázal natočit STANDARDNÍ (tedy fungující) horor. Ono těch pokusů ani moc nebylo a dopadly povětšinou hrozně (T.M.A = 40 %, Labyrint = 10 %, Isabel = 0 %), přesněji řečeno hrozně legračně.
Ghoul na rozdíl od nich funguje. To znamená, že herci (neznámí) nejsou úplní amatéři (i když hrají tradiční hororové idioty), zvuk je správně strašidelně namixován, střih vyděsí více než digitální příšery, atd… Opravdu slušné řemeslo, po všech stránkách. Ale je to totéž, co už jsme mnohokrát viděli – úplně standardní laciný horor (a rozhodně ne „temný thriller“, jak se snaží tvrdit distributor).
Kdyby tento film vznikl například před 20 lety, byl bych z něj asi nadšený a asi by měl úspěch i v mezinárodním měřítku. Bohužel, vznikl až po Záhadě Blair Witch a po 100 dalších podobných laciných „found footage“ hororech, z nichž některé byly ještě o dost lepší (například [REC] nebo i ten Blair Witch) a natáčí se jich dnes po světě asi 20 ročně.
Na druhou stranu, Ghoul funguje rozhodně lépe, než třeba Záhada hory mrtvých, takže Jákl je lepší režisér, než Renny Harlin – což by se dalo nějak vhodně kreativně využít při reklamní kampani…
Je takovýto slogan OK?
P.S: Plakáty vyhrožují, že se Ghoul promítá i ve 3D verzi. Z té jsem neviděl ani sekundu, ale obávám se, že noční záběry roztřesenou kamerou budou ve 3D spolehlivým zdrojem nevolnosti.

NeRecenze: Ghoul

Zdroj: František Fuka | Únor 26th, 2015

Dnes má premiéru nový film Petra Jákla Ghoul. Bohužel ho nemohu recenzovat, protože jsem si spletl čas a přišel na novinářskou projekci pozdě, takže jsem viděl film až od poloviny.

Tudíž tento článek rozhodně není recenzí, nýbrž jen takovými dojmy na základě té poloviny filmu, kterou jsem viděl.

Dokonce mi připadalo, že jsem až tak o moc nepřišel, neboť jsem dorazil přesně ve chvíli, kdy se postavy na plátně začaly dohadovat o tom, že by mohlo jít o nějaké nadpřirozeno a že by to mohlo nějak souviset s Čikatilem. (A co se dělo předtím, to mi bylo celkem jasné z traileru.)

No a zbytek filmu byl úplně standardní „found footage“ horor o tom, jak vystrašení lidé běhají po osamělé chatě / lese / katakombách, vyděšeně křičí a postupně mizí z děje, aby se později objevili snědení / posedlí.
A důležité je slovo „standardní“. Protože si nepamatuji, že by od revoluce někdo u nás dokázal natočit STANDARDNÍ (tedy fungující) horor. Ono těch pokusů ani moc nebylo a dopadly povětšinou hrozně (T.M.A = 40 %, Labyrint = 10 %, Isabel = 0 %), přesněji řečeno hrozně legračně.
Ghoul na rozdíl od nich funguje. To znamená, že herci (neznámí) nejsou úplní amatéři (i když hrají tradiční hororové idioty), zvuk je správně strašidelně namixován, střih vyděsí více než digitální příšery, atd… Opravdu slušné řemeslo, po všech stránkách. Ale je to totéž, co už jsme mnohokrát viděli – úplně standardní laciný horor (a rozhodně ne „temný thriller“, jak se snaží tvrdit distributor).
Kdyby tento film vznikl například před 20 lety, byl bych z něj asi nadšený a asi by měl úspěch i v mezinárodním měřítku. Bohužel, vznikl až po Záhadě Blair Witch a po 100 dalších podobných laciných „found footage“ hororech, z nichž některé byly ještě o dost lepší (například [REC] nebo i ten Blair Witch) a natáčí se jich dnes po světě asi 20 ročně.
Na druhou stranu, Ghoul funguje rozhodně lépe, než třeba Záhada hory mrtvých, takže Jákl je lepší režisér, než Renny Harlin – což by se dalo nějak vhodně kreativně využít při reklamní kampani…
Je takovýto slogan OK?
P.S: Plakáty vyhrožují, že se Ghoul promítá i ve 3D verzi. Z té jsem neviděl ani sekundu, ale obávám se, že noční záběry roztřesenou kamerou budou ve 3D spolehlivým zdrojem nevolnosti.

Recenze: Focus – 80%

Zdroj: František Fuka | Únor 26th, 2015

Will Smith je profesionální podvodník, velící neméně profesionální partě, specializující se na gigantické podvody, šlapající jako švýcarské hodinky.

Vpodstatě náhodou se seznámí s Margot Robbieovou (tou, co ukazovala všechny své přednosti ve Vlku z Wall Street), která se podvodnickému řemeslu teprve učí a je lačná získat od mistra nové zkušenosti (a možná i sperma).

Především: Děj filmu nemá téměř nic společného s tím, co naznačuje trailer:

Je to logické, neboť zápletka je velmi zapletená a docela netradičně vystavěná. Počátek je celkem standardní, Margot se stane Willovou žákyní, a sledujeme, jak se chystá mamutí podvodná akce na šampionátu Super Bowlu (něco jako rugby, ale ještě více nesmyslné). Tato akce vyvrcholí velikým „podvodem uvnitř podvodu“ a pak se účastníci rozejdou za poněkud dramatických okolností, ovšem to uběhla teprve polovina filmu! Pak následuje titulek „o tři roky později“ a začíná vlastně jiný film, na jiném konci světa, kde se shodou okolností sejdou ti, které jsme poznali v první části –  a my přemýšlíme, co vyplyne z toho, co se mezi nimi stalo v té první polovině.


Možná to takhle zní debilně, ale je to velmi originálně vymyšleno i natočeno. Nestyděl bych se říct, že film Focusjeden z nejlepších scénářů, jakých jsem se za poslední měsíce v kině dočkal.

Samozřejmě je ve filmu mnoho podrazů, jednak mezi jeho aktéry, a jednak „podrazů na diváka“, kdy je scéna natočena tak, že si máme něco myslet, a pak se ukáže, že si to myslíme mylně. Například se spolu baví dvě osoby (aniž by se ve scéně vyskytoval někdo další) a teprve později zjistíme, že ty osoby spolu měly naprosto jiných vztah, než jsme mysleli, a tudíž ten rozhovor má podstatně jiný smysl, než to původně vypadalo.

O něco podobného se snažilo již mnoho filmů, ale málokdy se to podařilo tak dobře, jako v tomto. Několikrát jsem si říkal „Oho, tak tenhle zvrat se neměl stát, teď vehnali filmaři sami sebe do slepé uličky a můžou to vyřešit jen nějakým opravdu hovadským nebo zcela předvídatelným způsobem“. A pak, většinou… ne! Většina těch zvratů se vyřeší způsobem, který jsem naprosto nečekal, a přesto jsem si při něm neřekl „to je naprostá hovadina, vycucaná z prstu“. Tedy, nejsou to hovadiny ve světě podrazáckých filmů. Samozřejmě by to byly hovadiny v reálném světě a samozřejmě, když se úplně na konci, po všech odhaleních, ohlédnete zpět, dojde vám, že ne všechno dávalo úplně stoprocentní smysl. Samozřejmě.

Osvěžující je často i způsob, jakým je to natočeno. Například když hlavní hrdinové mají být uneseni a my sledujeme několik minut jakéhosi řadového gangstera (snad dokonce bezejmenného), který se k tomu únosu pomalu, metodicky připravuje. Nejen v této scéně se mé původní WTF nakonec změnilo v uspokojivý pocit, pramenící z toho, že tvůrci filmu si se mnou hrají, ale nepovažují mě za idiota. Říkal jsem si například „Snad si nemysleli, že bych jim věřil, že ta důležitá hlavní kladná postava opravdu takhle umřela? Nebo že by…???“

Dále je osvěžující vidět Willa Smithe po dlouhé době v roli, která není politicky ani jinak korektní (film je nepřístupný) a kde se nestydí za to, že chce diváka jen pobavit.

A zábava je to opravdu kvalitní a – nestydím se napsat – sofistikovaná. Podobně jako ti nejlepší Dannyho parťáci.

Recenze: Focus – 80%

Zdroj: František Fuka | Únor 26th, 2015

Will Smith je profesionální podvodník, velící neméně profesionální partě, specializující se na gigantické podvody, šlapající jako švýcarské hodinky.

Vpodstatě náhodou se seznámí s Margot Robbieovou (tou, co ukazovala všechny své přednosti ve Vlku z Wall Street), která se podvodnickému řemeslu teprve učí a je lačná získat od mistra nové zkušenosti (a možná i sperma).

Především: Děj filmu nemá téměř nic společného s tím, co naznačuje trailer:

Je to logické, neboť zápletka je velmi zapletená a docela netradičně vystavěná. Počátek je celkem standardní, Margot se stane Willovou žákyní, a sledujeme, jak se chystá mamutí podvodná akce na šampionátu Super Bowlu (něco jako rugby, ale ještě více nesmyslné). Tato akce vyvrcholí velikým „podvodem uvnitř podvodu“ a pak se účastníci rozejdou za poněkud dramatických okolností, ovšem to uběhla teprve polovina filmu! Pak následuje titulek „o tři roky později“ a začíná vlastně jiný film, na jiném konci světa, kde se shodou okolností sejdou ti, které jsme poznali v první části –  a my přemýšlíme, co vyplyne z toho, co se mezi nimi stalo v té první polovině.


Možná to takhle zní debilně, ale je to velmi originálně vymyšleno i natočeno. Nestyděl bych se říct, že film Focusjeden z nejlepších scénářů, jakých jsem se za poslední měsíce v kině dočkal.

Samozřejmě je ve filmu mnoho podrazů, jednak mezi jeho aktéry, a jednak „podrazů na diváka“, kdy je scéna natočena tak, že si máme něco myslet, a pak se ukáže, že si to myslíme mylně. Například se spolu baví dvě osoby (aniž by se ve scéně vyskytoval někdo další) a teprve později zjistíme, že ty osoby spolu měly naprosto jiných vztah, než jsme mysleli, a tudíž ten rozhovor má podstatně jiný smysl, než to původně vypadalo.

O něco podobného se snažilo již mnoho filmů, ale málokdy se to podařilo tak dobře, jako v tomto. Několikrát jsem si říkal „Oho, tak tenhle zvrat se neměl stát, teď vehnali filmaři sami sebe do slepé uličky a můžou to vyřešit jen nějakým opravdu hovadským nebo zcela předvídatelným způsobem“. A pak, většinou… ne! Většina těch zvratů se vyřeší způsobem, který jsem naprosto nečekal, a přesto jsem si při něm neřekl „to je naprostá hovadina, vycucaná z prstu“. Tedy, nejsou to hovadiny ve světě podrazáckých filmů. Samozřejmě by to byly hovadiny v reálném světě a samozřejmě, když se úplně na konci, po všech odhaleních, ohlédnete zpět, dojde vám, že ne všechno dávalo úplně stoprocentní smysl. Samozřejmě.

Osvěžující je často i způsob, jakým je to natočeno. Například když hlavní hrdinové mají být uneseni a my sledujeme několik minut jakéhosi řadového gangstera (snad dokonce bezejmenného), který se k tomu únosu pomalu, metodicky připravuje. Nejen v této scéně se mé původní WTF nakonec změnilo v uspokojivý pocit, pramenící z toho, že tvůrci filmu si se mnou hrají, ale nepovažují mě za idiota. Říkal jsem si například „Snad si nemysleli, že bych jim věřil, že ta důležitá hlavní kladná postava opravdu takhle umřela? Nebo že by…???“

Dále je osvěžující vidět Willa Smithe po dlouhé době v roli, která není politicky ani jinak korektní (film je nepřístupný) a kde se nestydí za to, že chce diváka jen pobavit.

A zábava je to opravdu kvalitní a – nestydím se napsat – sofistikovaná. Podobně jako ti nejlepší Dannyho parťáci.

Recenze: Focus – 80%

Zdroj: František Fuka | Únor 26th, 2015

Will Smith je profesionální podvodník, velící neméně profesionální partě, specializující se na gigantické podvody, šlapající jako švýcarské hodinky.

Vpodstatě náhodou se seznámí s Margot Robbieovou (tou, co ukazovala všechny své přednosti ve Vlku z Wall Street), která se podvodnickému řemeslu teprve učí a je lačná získat od mistra nové zkušenosti (a možná i sperma).

Především: Děj filmu nemá téměř nic společného s tím, co naznačuje trailer:

Je to logické, neboť zápletka je velmi zapletená a docela netradičně vystavěná. Počátek je celkem standardní, Margot se stane Willovou žákyní, a sledujeme, jak se chystá mamutí podvodná akce na šampionátu Super Bowlu (něco jako rugby, ale ještě více nesmyslné). Tato akce vyvrcholí velikým „podvodem uvnitř podvodu“ a pak se účastníci rozejdou za poněkud dramatických okolností, ovšem to uběhla teprve polovina filmu! Pak následuje titulek „o tři roky později“ a začíná vlastně jiný film, na jiném konci světa, kde se shodou okolností sejdou ti, které jsme poznali v první části –  a my přemýšlíme, co vyplyne z toho, co se mezi nimi stalo v té první polovině.


Možná to takhle zní debilně, ale je to velmi originálně vymyšleno i natočeno. Nestyděl bych se říct, že film Focusjeden z nejlepších scénářů, jakých jsem se za poslední měsíce v kině dočkal.

Samozřejmě je ve filmu mnoho podrazů, jednak mezi jeho aktéry, a jednak „podrazů na diváka“, kdy je scéna natočena tak, že si máme něco myslet, a pak se ukáže, že si to myslíme mylně. Například se spolu baví dvě osoby (aniž by se ve scéně vyskytoval někdo další) a teprve později zjistíme, že ty osoby spolu měly naprosto jiných vztah, než jsme mysleli, a tudíž ten rozhovor má podstatně jiný smysl, než to původně vypadalo.

O něco podobného se snažilo již mnoho filmů, ale málokdy se to podařilo tak dobře, jako v tomto. Několikrát jsem si říkal „Oho, tak tenhle zvrat se neměl stát, teď vehnali filmaři sami sebe do slepé uličky a můžou to vyřešit jen nějakým opravdu hovadským nebo zcela předvídatelným způsobem“. A pak, většinou… ne! Většina těch zvratů se vyřeší způsobem, který jsem naprosto nečekal, a přesto jsem si při něm neřekl „to je naprostá hovadina, vycucaná z prstu“. Tedy, nejsou to hovadiny ve světě podrazáckých filmů. Samozřejmě by to byly hovadiny v reálném světě a samozřejmě, když se úplně na konci, po všech odhaleních, ohlédnete zpět, dojde vám, že ne všechno dávalo úplně stoprocentní smysl. Samozřejmě.

Osvěžující je často i způsob, jakým je to natočeno. Například když hlavní hrdinové mají být uneseni a my sledujeme několik minut jakéhosi řadového gangstera (snad dokonce bezejmenného), který se k tomu únosu pomalu, metodicky připravuje. Nejen v této scéně se mé původní WTF nakonec změnilo v uspokojivý pocit, pramenící z toho, že tvůrci filmu si se mnou hrají, ale nepovažují mě za idiota. Říkal jsem si například „Snad si nemysleli, že bych jim věřil, že ta důležitá hlavní kladná postava opravdu takhle umřela? Nebo že by…???“

Dále je osvěžující vidět Willa Smithe po dlouhé době v roli, která není politicky ani jinak korektní (film je nepřístupný) a kde se nestydí za to, že chce diváka jen pobavit.

A zábava je to opravdu kvalitní a – nestydím se napsat – sofistikovaná. Podobně jako ti nejlepší Dannyho parťáci.