Je muž, který je vysoký, šťastný?: Gondryho filozofické omalovánky

Zdroj: iNDiEFiLM | Srpen 30th, 2014

Autoři Gottlandu: Lidé si neradi připomínají výjimečnosti

Zdroj: Týden.cz | Srpen 30th, 2014

Povídkový dokument Gottland vychází ze stejnojmenného bestselleru Mariusze Szczygiela a vypráví dílčí příběhy Čechů zasažených dvacátým stoletím.

Varování před sdílením playlistů v Google Music

Zdroj: František Fuka | Srpen 29th, 2014

Rád bych vás upozornil na jednu velmi nepříjemnou věc v Google Music. Pokud se chystáte s někým sdílet své playlisty (což je relativně nová featura), připravte se na možné překvapení:

Když sdílíte s někým svůj playlist, může dojít k tomu, že Google místo některých vašich skladeb nasdílí ZCELA JINÉ SKLADBY!

Pokud totiž máte v playlistu skladby, které jste si do Google Music sami uploadovali, tak se Google při sdílení tohoto playlistu snaží identifikovat, zda tyto skladby jsou také dostupné v Play Store a pokud ano, tak sdílí tyto (pokud ne, tak ta skladba v tom sdíleném playlistu zcela chybí). To je logické. Ovšem tato detekce má své WTF okamžiky!

Takže teď jsem například zkusil sdílet svůj playlist, a stalo se (mimo jiné) toto:

* Místo legračního techno-remixu hlavního motivu z Knight Ridera se nasdílela úplně standardní verze hlavního motivu z Knight Ridera (i když od první sekundy zní zcela jinak).

* Místo skladby Steve Jablonskyho „Ray’s Theme“ z filmu „Steamboy“ je skladba „The Sims Theme“  z videoherního soundtracku „The Sims 3″ (od téhož Jablonskyho).

Ne „Sims Theme“, ale „Ray’s Theme“, děkuju za snahu!

* Místo skladby „Main Titles“ ze soundtracku „Darkman“ od Dannyho Elfmana se nasdílela zcela jinak znějící skladba „Main Titles“ ze soundtracku „Family Man“ (také od Dannyho Elfmana)!!

* Místo skladby „Extreme Ways“ od Mobyho (z třetího Bourneho filmu) se nasdílel šílený psycho-techno remix téže skladby od Moguaie!

* Místo skladby „Main Title“ Johna Williamse z alba „How to Steal a Million“ se nasdílela skladba, ve některé někdo (ne John Williams) hraje na klavír ústřední motiv ze Star Wars (nazvaná také „Main Title“)!

* Místo vítězné orchestrální skladby „Rebirth“ ze soundtracku videohry „Ace Combat: Assault Horizon“ se mi do playlistu nasdílela hiphopová skladba stejného názvu z kompilačního alba „The Art of Makin Hits, Vol. 2″, kde tlustí černí pánove křičí něco o „bitches sucking my dick“!

(Pravděpodobně toho bude víc, na tyto jsem přišel náhodou.)

Mnoho skladeb v tom nasdíleném playlistu má v názvech a autorech faktické i pravopisné chyby, protože se jejich údaje berou z databáze Google Music, nikoliv z údajů, které jsem si já ve své knihovně pracně opravoval.

Pro zajímavost, výsledek toho sdílení vypadá takto: http://goo.gl/e3zxWD. Je to mix hudby, kterou si pouštím při jízdě autem. V mé původní verzi je těch skladeb přes 400, takže ve sdílené verzi jich velká spousta chybí (aniž by na tobylo v té sdílené verzi nějak upozorněno).

Ne že bych teď Google Music přestat používal (takže mi nemusíte psát „LOL, gay, XY je lepší“). S ostatními nedostatky jsem smířen a příliš mi nevadí – například to, že John Williams (slavný skladatel filmové hudby) je v Play Store beznadějně promíchán s Johnem Williamsem (slavným klasickým kytaristou).

Google Music mi stále mi přijde pro mé potřeby velmi užitečná (viz moje články), ale tato „featura“ je značně nedomyšlená. To v Googlu nikoho nenapadlo, že jeden autor filmové hudby mohl v životě složit desítky různých skladeb, které se všechny jmenují „Main Title“?

Chápal bych, kdyby se třeba u „nejasně identifikovaných“ skladeb objevila malá poznámka „Tuto skladbu jsme neidentifikovali stoprocentně, takže vám místo ní nabízíme jinou, která se jí podle našich robotů podobá.“

Ale bez jakéhokoliv varování a upozornění nahradit jednu skladbu jinou skladbou s mírně podobným názvem z jiného alba (která, znovu opakuji, zní zcela jinak a nikdy v životě jste ji neslyšeli), to považuji za výplod chorého mozku, který tuto featuru prakticky znehodnocuje.

Varování před sdílením playlistů v Google Music

Zdroj: František Fuka | Srpen 29th, 2014

Rád bych vás upozornil na jednu velmi nepříjemnou věc v Google Music. Pokud se chystáte s někým sdílet své playlisty (což je relativně nová featura), připravte se na možné překvapení:

Když sdílíte s někým svůj playlist, může dojít k tomu, že Google místo některých vašich skladeb nasdílí ZCELA JINÉ SKLADBY!

Pokud totiž máte v playlistu skladby, které jste si do Google Music sami uploadovali, tak se Google při sdílení tohoto playlistu snaží identifikovat, zda tyto skladby jsou také dostupné v Play Store a pokud ano, tak sdílí tyto (pokud ne, tak ta skladba v tom sdíleném playlistu zcela chybí). To je logické. Ovšem tato detekce má své WTF okamžiky!

Takže teď jsem například zkusil sdílet svůj playlist, a stalo se (mimo jiné) toto:

* Místo legračního techno-remixu hlavního motivu z Knight Ridera se nasdílela úplně standardní verze hlavního motivu z Knight Ridera (i když od první sekundy zní zcela jinak).

* Místo skladby Steve Jablonskyho „Ray’s Theme“ z filmu „Steamboy“ je skladba „The Sims Theme“  z videoherního soundtracku „The Sims 3″ (od téhož Jablonskyho).

Ne „Sims Theme“, ale „Ray’s Theme“, děkuju za snahu!

* Místo skladby „Main Titles“ ze soundtracku „Darkman“ od Dannyho Elfmana se nasdílela zcela jinak znějící skladba „Main Titles“ ze soundtracku „Family Man“ (také od Dannyho Elfmana)!!

* Místo skladby „Extreme Ways“ od Mobyho (z třetího Bourneho filmu) se nasdílel šílený psycho-techno remix téže skladby od Moguaie!

* Místo skladby „Main Title“ Johna Williamse z alba „How to Steal a Million“ se nasdílela skladba, ve některé někdo (ne John Williams) hraje na klavír ústřední motiv ze Star Wars (nazvaná také „Main Title“)!

* Místo vítězné orchestrální skladby „Rebirth“ ze soundtracku videohry „Ace Combat: Assault Horizon“ se mi do playlistu nasdílela hiphopová skladba stejného názvu z kompilačního alba „The Art of Makin Hits, Vol. 2″, kde tlustí černí pánove křičí něco o „bitches sucking my dick“!

(Pravděpodobně toho bude víc, na tyto jsem přišel náhodou.)

Mnoho skladeb v tom nasdíleném playlistu má v názvech a autorech faktické i pravopisné chyby, protože se jejich údaje berou z databáze Google Music, nikoliv z údajů, které jsem si já ve své knihovně pracně opravoval.

Pro zajímavost, výsledek toho sdílení vypadá takto: http://goo.gl/e3zxWD. Je to mix hudby, kterou si pouštím při jízdě autem. V mé původní verzi je těch skladeb přes 400, takže ve sdílené verzi jich velká spousta chybí (aniž by na tobylo v té sdílené verzi nějak upozorněno).

Ne že bych teď Google Music přestat používal (takže mi nemusíte psát „LOL, gay, XY je lepší“). S ostatními nedostatky jsem smířen a příliš mi nevadí – například to, že John Williams (slavný skladatel filmové hudby) je v Play Store beznadějně promíchán s Johnem Williamsem (slavným klasickým kytaristou).

Google Music mi stále mi přijde pro mé potřeby velmi užitečná (viz moje články), ale tato „featura“ je značně nedomyšlená. To v Googlu nikoho nenapadlo, že jeden autor filmové hudby mohl v životě složit desítky různých skladeb, které se všechny jmenují „Main Title“?

Chápal bych, kdyby se třeba u „nejasně identifikovaných“ skladeb objevila malá poznámka „Tuto skladbu jsme neidentifikovali stoprocentně, takže vám místo ní nabízíme jinou, která se jí podle našich robotů podobá.“

Ale bez jakéhokoliv varování a upozornění nahradit jednu skladbu jinou skladbou s mírně podobným názvem z jiného alba (která, znovu opakuji, zní zcela jinak a nikdy v životě jste ji neslyšeli), to považuji za výplod chorého mozku, který tuto featuru prakticky znehodnocuje.

Recenze: Zoran, můj synovec idiot [Zoran, il mio nipote scemo] – 40%

Zdroj: František Fuka | Srpen 29th, 2014

Hlavním hrdinou tohoto italsko-slovinského filmu je je tlustý, zaostalý podvodník a zmrd Paolo, který se dozví, že po své tetě „zdědil“ dosud neznámého synovce Zorana. Ten je čerstvě plnoletý a mírně retardovaný (pravděpodobně autistický).

Paolo s ním nechce mít nic společného, ale pak zjistí, že Zoran skvěle hází šipky do terče a chce ho přihlásit do mezinárodního turnaje a vydělat na něm.

No a snad snesete menší spoiler: Žádného mezinárodního turnaje se nakonec nezúčastní, nýbrž najdou cestu do svých srdcí…

Ani když jsem ten text měl přeložený, nepřišla mi ta písnička nijak příliš vtipná…

Hlavní hrdina (t.j. Paolo, nikoliv Zoran) mě svým ignorantstvím a vychcaností strašlivě štval a přál jsem mu celý film ošklivou smrt. Velká část vtipů, které předváděl (například Zorana neustále oslovoval „Zagor“) mi nepřišla moc vtipná. Což je u hlavní postavy, která většinu filmu nesleze z plátna, docela problém.

Cílem tvůrců asi bylo natočit hořkou tragikomedii, ale moc se jim to nepodařilo. Většina vtipů byla velmi nesofistikovaná, na úrovni „lidových“ italských a francouzských komedií. Což by samo o sobě nevadilo, ale vadí to ve chvíli, kdy prostřednictvím takovéhoto prvoplánovitého humoru chceme vyprávět nějaký trochu dramatičtější příběh o hledání, prozření atd…

Oblast hranice mezi Itálií a Slovinskem je nasnímána působivě a zdejší vedlejší postavičky jsou patřičně rázovité, ale stále se mi vracel pocit, že mi u některých scén jaksi uniká hlubší kontext, který by mi umožnil bavit se u nich tak, jak tvůrci zamýšleli. Asi jako kdybych pouštěl Vesničku mou střediskovou Italům…

Recenze: Zoran, můj synovec idiot [Zoran, il mio nipote scemo] – 40%

Zdroj: František Fuka | Srpen 29th, 2014

Hlavním hrdinou tohoto italsko-slovinského filmu je je tlustý, zaostalý podvodník a zmrd Paolo, který se dozví, že po své tetě „zdědil“ dosud neznámého synovce Zorana. Ten je čerstvě plnoletý a mírně retardovaný (pravděpodobně autistický).

Paolo s ním nechce mít nic společného, ale pak zjistí, že Zoran skvěle hází šipky do terče a chce ho přihlásit do mezinárodního turnaje a vydělat na něm.

No a snad snesete menší spoiler: Žádného mezinárodního turnaje se nakonec nezúčastní, nýbrž najdou cestu do svých srdcí…

Ani když jsem ten text měl přeložený, nepřišla mi ta písnička nijak příliš vtipná…

Hlavní hrdina (t.j. Paolo, nikoliv Zoran) mě svým ignorantstvím a vychcaností strašlivě štval a přál jsem mu celý film ošklivou smrt. Velká část vtipů, které předváděl (například Zorana neustále oslovoval „Zagor“) mi nepřišla moc vtipná. Což je u hlavní postavy, která většinu filmu nesleze z plátna, docela problém.

Cílem tvůrců asi bylo natočit hořkou tragikomedii, ale moc se jim to nepodařilo. Většina vtipů byla velmi nesofistikovaná, na úrovni „lidových“ italských a francouzských komedií. Což by samo o sobě nevadilo, ale vadí to ve chvíli, kdy prostřednictvím takovéhoto prvoplánovitého humoru chceme vyprávět nějaký trochu dramatičtější příběh o hledání, prozření atd…

Oblast hranice mezi Itálií a Slovinskem je nasnímána působivě a zdejší vedlejší postavičky jsou patřičně rázovité, ale stále se mi vracel pocit, že mi u některých scén jaksi uniká hlubší kontext, který by mi umožnil bavit se u nich tak, jak tvůrci zamýšleli. Asi jako kdybych pouštěl Vesničku mou střediskovou Italům…

Recenze: Zoran, můj synovec idiot [Zoran, il mio nipote scemo] – 40%

Zdroj: František Fuka | Srpen 29th, 2014

Hlavním hrdinou tohoto italsko-slovinského filmu je je tlustý, zaostalý podvodník a zmrd Paolo, který se dozví, že po své tetě „zdědil“ dosud neznámého synovce Zorana. Ten je čerstvě plnoletý a mírně retardovaný (pravděpodobně autistický).

Paolo s ním nechce mít nic společného, ale pak zjistí, že Zoran skvěle hází šipky do terče a chce ho přihlásit do mezinárodního turnaje a vydělat na něm.

No a snad snesete menší spoiler: Žádného mezinárodního turnaje se nakonec nezúčastní, nýbrž najdou cestu do svých srdcí…

Ani když jsem ten text měl přeložený, nepřišla mi ta písnička nijak příliš vtipná…

Hlavní hrdina (t.j. Paolo, nikoliv Zoran) mě svým ignorantstvím a vychcaností strašlivě štval a přál jsem mu celý film ošklivou smrt. Velká část vtipů, které předváděl (například Zorana neustále oslovoval „Zagor“) mi nepřišla moc vtipná. Což je u hlavní postavy, která většinu filmu nesleze z plátna, docela problém.

Cílem tvůrců asi bylo natočit hořkou tragikomedii, ale moc se jim to nepodařilo. Většina vtipů byla velmi nesofistikovaná, na úrovni „lidových“ italských a francouzských komedií. Což by samo o sobě nevadilo, ale vadí to ve chvíli, kdy prostřednictvím takovéhoto prvoplánovitého humoru chceme vyprávět nějaký trochu dramatičtější příběh o hledání, prozření atd…

Oblast hranice mezi Itálií a Slovinskem je nasnímána působivě a zdejší vedlejší postavičky jsou patřičně rázovité, ale stále se mi vracel pocit, že mi u některých scén jaksi uniká hlubší kontext, který by mi umožnil bavit se u nich tak, jak tvůrci zamýšleli. Asi jako kdybych pouštěl Vesničku mou střediskovou Italům…

Sickfuckpeople aneb dětství v drogovém pekle Oděsy

Zdroj: Týden.cz | Srpen 28th, 2014

„Během natáčení jsem musel pochopit, že žijí úplně jiným způsobem života. V jejich světě kupříkladu neexistuje čas,“ říká ukrajinský filmař Juri Rechinsky. S dokumentárním triptychem o skupině dětí bez domova, které dokázaly v ukrajinské Oděse přežít své dětství plné drog, sbírá jednu cenu za druhou. Syrový snímek s výmluvným názvem Sickfuckpeople, natočený ve striktně observačním duchu, již zabodoval na festivalech v Sarajevu, Mexico City, Vídni, Londýně, Paříži či Kyjevě. Jeho českou premiéru přichystal Institut dokumentárního filmu společně s Rakouským kulturním fórem v Praze na pondělí 15. září od 20.45 v kině Světozor.

Po netopýru pták. Keaton se ironicky vrátil do masky superhrdiny

Zdroj: Týden.cz | Srpen 28th, 2014

UVNITŘ VIDEO. Někdejší představitel filmového Batmana Michael Keaton se ve středu stal hlavní hvězdou zahajovacího večera benátského filmového festivalu, který otevřela projekce snímku Birdman.

Solo (2013)

Zdroj: Horory. Recenze film | Srpen 28th, 2014

Mla jen pekat dv noci na malm ostrov. Msto tepl postele pro tborov vedouc vak na ni ek nerovn boj o peit.