Recenze: Cizí oběd [Dabba / Lunchbox] – 60%

Zdroj: František Fuka | Leden 29th, 2014

Indie, současnost.

Starší, osamoceně žijící úředník se chystá k odchodu do důchodu. Najednou mu ale k obědu dorazí v ešusu místo závodního blafu vskutku lahůdkové jídlo.

Roznašeč se totiž spletl a donesl mu oběd, který mladá žena na druhém konci města uvařila pro svého manžela.

Roznašeč se stejně plete i nadále, takže úředník nadále dostává super jídla a začne s odesilatelkou nesměle komunikovat prostřednictvím dopisů, vkládaných do ešusu.

Postupně si začnou vylévat své srdce, dojdou k názoru, že ani jednomu z nich život nefunguje tak, jak by si představoval, a začnou uvažovat o tom, že by se konečně osobně setkali…

Jde o indický film, natočený Indy v Indii, ale snaží se kopírovat spíše Hollywood, než Bollywood. Takže v něm nejsou divoké švenky, taneční a pěvecká čísla, ani tohle. Bohužel.


Cizí oběd velmi zdařile vykresluje atmosféru místa, které má svůj řád a zaběhané rituály, ale je nám, Evropanům, zcela cizí.

Kromě dvou hlavních hrdinů v něm skoro nikdo další nevystupuje. Za zmínku stojí jen mladý ambiciózní hoch, který má hlavního hrdinu nahradit v práci a teta hlavní hrdinky, která jí neustále radí z patra nad její kuchyní (a celý film ji neuvidíme).

Atmosféra hemžícího se velkoměsta dobře funguje jako kontrast deprese obou hlavních hrdinů (hrdina je sám, hrdince je manžel nevěrný). Ale pouze atmosféra nestačí, a když by mělo dojít k nějaké zápletce, nedojde k ní, respektive začnou vyvstávat zásadní otázky, na které film nenabízí odpověď. Například: Pokud hrdinka touží po fungujícím manželství (zpočátku, dokud neví o nevěře), proč svému manželovi mnoho a mnoho dní nechává posílat hnusný květák ze závodky místo svého skvělého jídla a neřekne mu, jak se věci mají?

Je zajímavé, že některé diváky údajně tento film „zahřál u srdíčka“, ale mně přišel naopak velmi depresivní – situace obou hrdinů je téměř bezvýchodná, rozhodně nejsou štastní a jako nejjednodušší řešení se v obou případech nabízí sebevražda. Ale – aniž bych chtěl spoilerovat – nic tak jednoznačně vypointovaného se nestane (v dobrém ani ve zlém smyslu).

A jako „food porn“ film taky moc nefunguje. Většinu jídla ani nevidíme, jen se o něm mluví a píší dopisy.

Recenze: Cizí oběd [Dabba / Lunchbox] – 60%

Zdroj: František Fuka | Leden 29th, 2014

Indie, současnost.

Starší, osamoceně žijící úředník se chystá k odchodu do důchodu. Najednou mu ale k obědu dorazí v ešusu místo závodního blafu vskutku lahůdkové jídlo.

Roznašeč se totiž spletl a donesl mu oběd, který mladá žena na druhém konci města uvařila pro svého manžela.

Roznašeč se stejně plete i nadále, takže úředník nadále dostává super jídla a začne s odesilatelkou nesměle komunikovat prostřednictvím dopisů, vkládaných do ešusu.

Postupně si začnou vylévat své srdce, dojdou k názoru, že ani jednomu z nich život nefunguje tak, jak by si představoval, a začnou uvažovat o tom, že by se konečně osobně setkali…

Jde o indický film, natočený Indy v Indii, ale snaží se kopírovat spíše Hollywood, než Bollywood. Takže v něm nejsou divoké švenky, taneční a pěvecká čísla, ani tohle. Bohužel.


Cizí oběd velmi zdařile vykresluje atmosféru místa, které má svůj řád a zaběhané rituály, ale je nám, Evropanům, zcela cizí.

Kromě dvou hlavních hrdinů v něm skoro nikdo další nevystupuje. Za zmínku stojí jen mladý ambiciózní hoch, který má hlavního hrdinu nahradit v práci a teta hlavní hrdinky, která jí neustále radí z patra nad její kuchyní (a celý film ji neuvidíme).

Atmosféra hemžícího se velkoměsta dobře funguje jako kontrast deprese obou hlavních hrdinů (hrdina je sám, hrdince je manžel nevěrný). Ale pouze atmosféra nestačí, a když by mělo dojít k nějaké zápletce, nedojde k ní, respektive začnou vyvstávat zásadní otázky, na které film nenabízí odpověď. Například: Pokud hrdinka touží po fungujícím manželství (zpočátku, dokud neví o nevěře), proč svému manželovi mnoho a mnoho dní nechává posílat hnusný květák ze závodky místo svého skvělého jídla a neřekne mu, jak se věci mají?

Je zajímavé, že některé diváky údajně tento film „zahřál u srdíčka“, ale mně přišel naopak velmi depresivní – situace obou hrdinů je téměř bezvýchodná, rozhodně nejsou štastní a jako nejjednodušší řešení se v obou případech nabízí sebevražda. Ale – aniž bych chtěl spoilerovat – nic tak jednoznačně vypointovaného se nestane (v dobrém ani ve zlém smyslu).

A jako „food porn“ film taky moc nefunguje. Většinu jídla ani nevidíme, jen se o něm mluví a píší dopisy.

Camel Spiders (2011)

Zdroj: Horory. Recenze film | Leden 29th, 2014

Dal „vten“ pavou podvan, tentokrt v podn Jima Wynorskiho.

Jeden svět se ptá, co pro člověka znamená práce

Zdroj: Týden.cz | Leden 29th, 2014

Práce – takové bude hlavní téma 16. ročníku Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět, jehož pořadatelem je společnost Člověk v tísni. Přehlídka snímků se uskuteční od 3. do 12. března v Praze a poté v dalších 33 městech České republiky.

Berlinale se zaměří na temné momenty 20. století i trpící děti

Zdroj: Týden.cz | Leden 29th, 2014

Jednou z hlavních tematických linií letošní filmové přehlídky Berlinale bude pohled do temnějších období 20. století. Další množina promítaných snímků se také zaměří na děti postižené humanitárními krizemi v různých místech světa. Celkem bude v rámci filmového festivalu, který se koná od 6. do 16. února, uvedeno 409 filmů.

Recenze: Jack Ryan: V utajení [Jack Ryan: Shadow Recruit] – 80%

Zdroj: František Fuka | Leden 28th, 2014

Agent Jack Ryan se vrací!

Přesněji řečeno, Jack Ryan se objevuje na plátně znovu – a poprvé. Poté, co ho hráli Alec Baldwin, Harrison Ford a Ben Affleck, přichází nyní prequel / reboot, ve kterém uvidíme, jak se z nadaného ekonoma a vojáka (Chris Pine) stane tajný agent.

Když totiž CIA zjistí, že se na ruských účtech děje cosi podezřelého, vysílá Kevin Costner do Moskvy právě Jacka Ryana, protože pouze on je schopen pochopit, co se to vlastně v partnerských ruských firmách děje. Vypadá to totiž, že se někdo v Rusku chystá způsobit světový ekonomický kolaps, spojený s mezinárodním teroristickým útokem.

V Moskvě se okamžitě jako hlavní podezřelý vyloupne Viktor Čerevin (Nebo je to v českých titulcích Šerevin? Už si nepamatuju.) – Kenneth Branagh. To je megamultimiliardář, psychopat, vlastenec a všechny tyhle věci, které u ruských podnikatelů automaticky očekáváme…


Pine a Costner (který je v Moskvě taky) tedy rozehrají s Branaghem jakousi složitou hru plnou lží, hackování a pronikání na zakázaná místa. Což se ještě zkomplikuje, když do Moskvy nečekaně dorazí Jackova/Pineova snoubenka (Keira Knightleyová), která netuší, že je Pine/Jack tajný agent a myslí si, že je jí v Moskvě nevěrný.

Shodou okolností předchozí film ryanovské série (Nejhorší obavy) natočil Phil Alden Robinson, můj velmi oblíbený režisér (Hřiště snů, Slídilové). Nejhorší obavy byly dost slušný film, nejen díky překvapivému zvratu (dojde k aktu, kterému je v podobných filmech vždy zabráněno), ale také díky tomu, že měl nezanedbatelný „lidský rozměr“ a opravdu se zamýšlel nad motivací teroristů, respektive těch, ze kterých se teroristé stanou. A nepůsobilo to legračně / zábavně.

Jack Ryan: V utajení NENÍ TAKOVÝMTO FILMEM.

Jack Ryan: V utajení je zábava, a je to dost retro zábava. Nedivil bych se, kdyby byla v podobném duchu natočena bondovka někdy před 50 lety.

Zápletka je totální nesmysl a všechny postavy jsou klišé. Branagh (který film také režíroval) hraje svého padoucha opravdu hrozně roztomile, jako ty nejzábavnější padouchy z bondovek (než se bondovky začaly pokoušet o hlubší význam).

V roli režiséra si pak Branagh je plně vědom, že nenatáčí Shakespeara a snaží se z filmu vyždímat to nejzábavnější, co za daných okolností může.

Především ve filmu nejsou akční scény, které dnes máme za „běžné“, tj. skákání z letadla na auto, surfování po hroutících se mrakodrapech a podobně. Pokud tam něco trochu podobného je, je to natočeno starosvětsky, s více či méně statickou kamerou, která zpomaleně neprolétá mezi kulkami a do jejího objektivu nenaráží auta.

Ve filmu je hodně triků, ale většinou jsou „neviditelné“ (např. digitální předělávka britských ulic na Moskvu). Třeba ve chvíli, kdy je sestřelen vrtulník bazukou, je to znázorněno pár záběry rozklepané kamery do z jejího vnitřku – žádný dlouhý záběr na raketu, která k vrtulníku zlověstně letí, přičemž se kamera videoherně drží těsně za ní. Žádný detailní CGI výbuch. Ne. Tento film je retro oldschool.

Překvapivě (nebo možná nepřekvapivě, vzhledem k osobě režiséra) to nejlepší na novém Jacku Ryanovi jsou dialogy a scény, kdy spolu postavy mluví. Nejen Branagh, ale i Costner (kterého moc nemusím) a dokonce i Pine a Knightleyová pronášejí víceméně banální dialogy způsobem, který je často osvěžující.

Například když se na začátku filmu Pine zeptá Costnera „Odkud tohle všechno víte?“, Costner opáčí „Jsem z CIA“, ale řekne to legračně spikleneckým šepotem. A takových vymazlených drobností je ve filmu poměrně dost.

S tím souvisí, že nejméně zajímavý je závěr filmu, který je klasicky akční (opět zpátky v USA), moc se při něm nemluví a není víc než „adekvátní“.

Trailery se pochopitelně snaží vzbuzovat opačný dojem, ale jsem přesvědčen, že tento film se bude líbit především divákům nad 30-40 let, kteří si chtějí zavzpomínat na „staré dobré špionážní thrillery“.

Recenze: Jack Ryan: V utajení [Jack Ryan: Shadow Recruit] – 80%

Zdroj: František Fuka | Leden 28th, 2014

Agent Jack Ryan se vrací!

Přesněji řečeno, Jack Ryan se objevuje na plátně znovu – a poprvé. Poté, co ho hráli Alec Baldwin, Harrison Ford a Ben Affleck, přichází nyní prequel / reboot, ve kterém uvidíme, jak se z nadaného ekonoma a vojáka (Chris Pine) stane tajný agent.

Když totiž CIA zjistí, že se na ruských účtech děje cosi podezřelého, vysílá Kevin Costner do Moskvy právě Jacka Ryana, protože pouze on je schopen pochopit, co se to vlastně v partnerských ruských firmách děje. Vypadá to totiž, že se někdo v Rusku chystá způsobit světový ekonomický kolaps, spojený s mezinárodním teroristickým útokem.

V Moskvě se okamžitě jako hlavní podezřelý vyloupne Viktor Čerevin (Nebo je to v českých titulcích Šerevin? Už si nepamatuju.) – Kenneth Branagh. To je megamultimiliardář, psychopat, vlastenec a všechny tyhle věci, které u ruských podnikatelů automaticky očekáváme…


Pine a Costner (který je v Moskvě taky) tedy rozehrají s Branaghem jakousi složitou hru plnou lží, hackování a pronikání na zakázaná místa. Což se ještě zkomplikuje, když do Moskvy nečekaně dorazí Jackova/Pineova snoubenka (Keira Knightleyová), která netuší, že je Pine/Jack tajný agent a myslí si, že je jí v Moskvě nevěrný.

Shodou okolností předchozí film ryanovské série (Nejhorší obavy) natočil Phil Alden Robinson, můj velmi oblíbený režisér (Hřiště snů, Slídilové). Nejhorší obavy byly dost slušný film, nejen díky překvapivému zvratu (dojde k aktu, kterému je v podobných filmech vždy zabráněno), ale také díky tomu, že měl nezanedbatelný „lidský rozměr“ a opravdu se zamýšlel nad motivací teroristů, respektive těch, ze kterých se teroristé stanou. A nepůsobilo to legračně / zábavně.

Jack Ryan: V utajení NENÍ TAKOVÝMTO FILMEM.

Jack Ryan: V utajení je zábava, a je to dost retro zábava. Nedivil bych se, kdyby byla v podobném duchu natočena bondovka někdy před 50 lety.

Zápletka je totální nesmysl a všechny postavy jsou klišé. Branagh (který film také režíroval) hraje svého padoucha opravdu hrozně roztomile, jako ty nejzábavnější padouchy z bondovek (než se bondovky začaly pokoušet o hlubší význam).

V roli režiséra si pak Branagh je plně vědom, že nenatáčí Shakespeara a snaží se z filmu vyždímat to nejzábavnější, co za daných okolností může.

Především ve filmu nejsou akční scény, které dnes máme za „běžné“, tj. skákání z letadla na auto, surfování po hroutících se mrakodrapech a podobně. Pokud tam něco trochu podobného je, je to natočeno starosvětsky, s více či méně statickou kamerou, která zpomaleně neprolétá mezi kulkami a do jejího objektivu nenaráží auta.

Ve filmu je hodně triků, ale většinou jsou „neviditelné“ (např. digitální předělávka britských ulic na Moskvu). Třeba ve chvíli, kdy je sestřelen vrtulník bazukou, je to znázorněno pár záběry rozklepané kamery do z jejího vnitřku – žádný dlouhý záběr na raketu, která k vrtulníku zlověstně letí, přičemž se kamera videoherně drží těsně za ní. Žádný detailní CGI výbuch. Ne. Tento film je retro oldschool.

Překvapivě (nebo možná nepřekvapivě, vzhledem k osobě režiséra) to nejlepší na novém Jacku Ryanovi jsou dialogy a scény, kdy spolu postavy mluví. Nejen Branagh, ale i Costner (kterého moc nemusím) a dokonce i Pine a Knightleyová pronášejí víceméně banální dialogy způsobem, který je často osvěžující.

Například když se na začátku filmu Pine zeptá Costnera „Odkud tohle všechno víte?“, Costner opáčí „Jsem z CIA“, ale řekne to legračně spikleneckým šepotem. A takových vymazlených drobností je ve filmu poměrně dost.

S tím souvisí, že nejméně zajímavý je závěr filmu, který je klasicky akční (opět zpátky v USA), moc se při něm nemluví a není víc než „adekvátní“.

Trailery se pochopitelně snaží vzbuzovat opačný dojem, ale jsem přesvědčen, že tento film se bude líbit především divákům nad 30-40 let, kteří si chtějí zavzpomínat na „staré dobré špionážní thrillery“.

Recenze: Jack Ryan: V utajení [Jack Ryan: Shadow Recruit] – 80%

Zdroj: František Fuka | Leden 28th, 2014

Agent Jack Ryan se vrací!

Přesněji řečeno, Jack Ryan se objevuje na plátně znovu – a poprvé. Poté, co ho hráli Alec Baldwin, Harrison Ford a Ben Affleck, přichází nyní prequel / reboot, ve kterém uvidíme, jak se z nadaného ekonoma a vojáka (Chris Pine) stane tajný agent.

Když totiž CIA zjistí, že se na ruských účtech děje cosi podezřelého, vysílá Kevin Costner do Moskvy právě Jacka Ryana, protože pouze on je schopen pochopit, co se to vlastně v partnerských ruských firmách děje. Vypadá to totiž, že se někdo v Rusku chystá způsobit světový ekonomický kolaps, spojený s mezinárodním teroristickým útokem.

V Moskvě se okamžitě jako hlavní podezřelý vyloupne Viktor Čerevin (Nebo je to v českých titulcích Šerevin? Už si nepamatuju.) – Kenneth Branagh. To je megamultimiliardář, psychopat, vlastenec a všechny tyhle věci, které u ruských podnikatelů automaticky očekáváme…


Pine a Costner (který je v Moskvě taky) tedy rozehrají s Branaghem jakousi složitou hru plnou lží, hackování a pronikání na zakázaná místa. Což se ještě zkomplikuje, když do Moskvy nečekaně dorazí Jackova/Pineova snoubenka (Keira Knightleyová), která netuší, že je Pine/Jack tajný agent a myslí si, že je jí v Moskvě nevěrný.

Shodou okolností předchozí film ryanovské série (Nejhorší obavy) natočil Phil Alden Robinson, můj velmi oblíbený režisér (Hřiště snů, Slídilové). Nejhorší obavy byly dost slušný film, nejen díky překvapivému zvratu (dojde k aktu, kterému je v podobných filmech vždy zabráněno), ale také díky tomu, že měl nezanedbatelný „lidský rozměr“ a opravdu se zamýšlel nad motivací teroristů, respektive těch, ze kterých se teroristé stanou. A nepůsobilo to legračně / zábavně.

Jack Ryan: V utajení NENÍ TAKOVÝMTO FILMEM.

Jack Ryan: V utajení je zábava, a je to dost retro zábava. Nedivil bych se, kdyby byla v podobném duchu natočena bondovka někdy před 50 lety.

Zápletka je totální nesmysl a všechny postavy jsou klišé. Branagh (který film také režíroval) hraje svého padoucha opravdu hrozně roztomile, jako ty nejzábavnější padouchy z bondovek (než se bondovky začaly pokoušet o hlubší význam).

V roli režiséra si pak Branagh je plně vědom, že nenatáčí Shakespeara a snaží se z filmu vyždímat to nejzábavnější, co za daných okolností může.

Především ve filmu nejsou akční scény, které dnes máme za „běžné“, tj. skákání z letadla na auto, surfování po hroutících se mrakodrapech a podobně. Pokud tam něco trochu podobného je, je to natočeno starosvětsky, s více či méně statickou kamerou, která zpomaleně neprolétá mezi kulkami a do jejího objektivu nenaráží auta.

Ve filmu je hodně triků, ale většinou jsou „neviditelné“ (např. digitální předělávka britských ulic na Moskvu). Třeba ve chvíli, kdy je sestřelen vrtulník bazukou, je to znázorněno pár záběry rozklepané kamery do z jejího vnitřku – žádný dlouhý záběr na raketu, která k vrtulníku zlověstně letí, přičemž se kamera videoherně drží těsně za ní. Žádný detailní CGI výbuch. Ne. Tento film je retro oldschool.

Překvapivě (nebo možná nepřekvapivě, vzhledem k osobě režiséra) to nejlepší na novém Jacku Ryanovi jsou dialogy a scény, kdy spolu postavy mluví. Nejen Branagh, ale i Costner (kterého moc nemusím) a dokonce i Pine a Knightleyová pronášejí víceméně banální dialogy způsobem, který je často osvěžující.

Například když se na začátku filmu Pine zeptá Costnera „Odkud tohle všechno víte?“, Costner opáčí „Jsem z CIA“, ale řekne to legračně spikleneckým šepotem. A takových vymazlených drobností je ve filmu poměrně dost.

S tím souvisí, že nejméně zajímavý je závěr filmu, který je klasicky akční (opět zpátky v USA), moc se při něm nemluví a není víc než „adekvátní“.

Trailery se pochopitelně snaží vzbuzovat opačný dojem, ale jsem přesvědčen, že tento film se bude líbit především divákům nad 30-40 let, kteří si chtějí zavzpomínat na „staré dobré špionážní thrillery“.

Bad Milo! (2013)

Zdroj: Horory. Recenze film | Leden 28th, 2014

Kontrolujte sv emoce, nebo vm ze zadku vyleze itn dmon!

Nepřipadá vám, že dneska mají filmy příliš složitý děj?

Zdroj: František Fuka | Leden 28th, 2014

V tom aby se prase vyznalo…