Zlaté věže (The Lavender Hill Mob) – Guinness elegantně okrádá banku – kritika

Zdroj: Martin Kos | Říjen 31st, 2013

CSFD IMDb US Recenze Jedním ze snímků, které by se daly zařadit do kategorie heist filmů, je i britská komedie režiséra Charlese Crichtona Zlaté věže uvedena do kin v roce 1951. Ta představuje velmi přímočarý přístup k provázení diváka základními fázemi provedení loupeže – příprava, samotné provedení a dokončení plánu včetně zahlazování stop – rámovaných zpětným vyprávěním […]

(Návštěvníků 23 celkem, 1 dnešní den)

Křídla Vánoc varují před vánočním splínem. S hudbou od Krajča

Zdroj: Týden.cz | Říjen 31st, 2013

UVNITŘ VIDEO. Neobvyklý pohled na vánoční tématiku odehrávající se v prostředí obchodního domu nabízí tragikomedie režisérky a scenáristky Karin Babinské Křídla Vánoc. Jeho hlavními hrdiny jsou čtyři životní ztroskotanci, kterým události v období kolem Štědrého večera radikálně změní životy. Snímek o nečekaně splněných přáních, k němuž hudbu vytvořil představitel hlavní role Richard Krajčo, uvede distribuční společnost Falcon do tuzemských kin 14. listopadu.

Enderova hra. Děti se chystají na střet s mimozemšťany

Zdroj: Týden.cz | Říjen 31st, 2013

UVNITŘ VIDEO. Na motivy kultovní sci-fi knihy Enderova hra, kterou americký spisovatel Orson Scott Card napsal v roce 1985, vznikl stejnojmenný film. Odehrává se ve škole na orbitální stanici, kde se cvičí děti na válečníky a vojevůdce, kteří mají zachránit Zemi před mimozemskou invazí.

MFDF Jihlava: Voodoo, piráti a televizní matadoři

Zdroj: iNDiEFiLM | Říjen 31st, 2013

Recenze: Enderova hra [Ender's Game] – 80%

Zdroj: František Fuka | Říjen 30th, 2013

50 let po invazi zlých broukovitých mimozemšťanů, „termiťanů“. Lidstvo přežilo, ale připravuje se na další útok. Svou naději vkládá do talentovaných teenagerů, kteří přemýšlejí rychleji než dospělí, a proto je pravděpodobnější, že se z nich podaří vycvičit dokonalé vojáky, kteří svou strategií a brutalitou termiťany porazí.

Andrew Ender Wiggin (Asa Butterfield z Huga a jeho velkého objevu) se z nich zdá být nejtalentovanější – aspoň si to myslí plukovník Hyrum Graff (Harrison Ford), který osobně dohlíží na to, aby Endera fyzicky i psychicky přetvořil co nejdříve k obrazu svému – protože další, mnohem větší invaze je na spadnutí.

(Je zajímavé, že trailer obsahuje megaspoiler, který ale pravděpodobně pochopí jen ti, kteří četli předlohu, tudíž jim nebude vadit. Chytré!)

Film Gavina Hooda (předposlední Wolverine) vznikl podle první knihy slavné sci-fi literární série, kterou jsem četl kdysi hodně, hodně dávno, a byl jsem přesvědčen, že je nezfilmovatelná. Což se bohužel potvrdilo.

Ale popořádku…

Pokud jste knihu nečetli, nesmíte očekávat něco jako Star Wars. Bitev s mimozemšťany je ve filmu velmi málo a pokud probíhá nějaká akce, odehrává se především v bojovém simulátoru: Buď v sále, kde po sobě děcka střílí v beztížném stavu (jakýsi „laser game“ budoucnosti), nebo ve 3D projektoru, kde bojují se svou virtuální flotilou proti virtuální flotile termiťanů. Velká část filmu je ale o tom, že si spolu lidé povídají a dělají si navzájem ošklivé věci.

Svět „Enderovy hry“ je značně podobný světu Heinleinovy „Hvězdné pěchoty“: Polototalitní společnost, ve které je problém, pokud chcete mít víc jak dvě děti, a ve které vám to dítě mohou de facto sebrat, aby z něj udělali vojáka. Na rozdíl od filmové verze Hvězdné pěchoty ovšem ve filmové verzi Enderovy hry není téměř žádný humor, nebo dokonce ironie. Vše je podáváno smrtelně vážně, děcka proti sobě kují pikle (včetně několika fyzických napadení) a dospělí je v tom lišácky podporují, aby se ukázalo, kdo je „velitelský materiál“. Celé je to tak trochu zrůdné a rozhodně to má velmi daleko k tomu, co si normálně představíme pod slovy „hollywoodský blockbuster“. (Nabízí se také zajímavá otázka, nakolik zvrácená je ústřední myšlenka „Enderovy hry“ a proč je kniha doporučenou četbou v americké armádě, ale to jsou otázky týkající se knihy, nikoliv filmu.)

To všechno ovšem nemyslím jako kritiku! Jen upozorňuji na to, jak velké sousto si tvůrci ukousli a jak strašlivě to mohlo dopadnout, kdyby se to nepovedlo.

Naštěstí se to docela povedlo a je vidět, že všichni zúčastnění přistupovali ke zdrojové látce s velkou úctou a natočili něco velmi inteligentního. Je nezbytné vyzdvihnout také herecké výkony většiny teenagerů, jejichž vzájemné interakce mají hloubku a působivost o několik řádů lepší, než třeba filmové Hunger Games, neřku-li Hostitel nebo Mortal Instruments! (Dospělí jsou adekvátní, jen důchodce Ford občas působí dojmem – nevím, zda záměrným – jako by už nedokázal udržet myšlenku a moč.)

Přes všechnu tu snahu se ale tvůrcům nepodařilo vypořádat s problémem, jak tlustou knihu s nejméně tuctem hlavních postav, odehrávající se během mnoha let, přetransformovat ve 110minutový film, který se odehraje během několika měsíců. Museli dělat kompromisy a ty kompromisy se nebudou zamlouvat ani fanouškům knihy, ani „nepoznamenaným divákům“.

Scénář (jehož autorem je režisér) se sice velmi snaží uchovat ve filmu hlavní myšlenky knihy, ale dělá to za cenu velmi zásadních změn v ději, takže jsem v kině musel poslouchat, jak se fanoušci knihy každou chvíli ironicky uchechtávají v místech, ve kterých mi nic k uchechtávání nepřipadalo.

Ale i ten, kdo knihu nezná, bude mít podle mě docela problém s tím, jak zhuštěné to všechno je. Polovina postav (např. Enderův bratr nebo Alaj) má ve filmu doslova jen pár vět textu a je dost těžké ospravedlnit jejich existenci pouze tím, že to byly důležité postavy v knižní předloze. Ve dvou větách se zmíní „Stratég“, v jedné „Hegemon“, aniž by bylo jakkoliv vysvětlováno, o koho jde. Společenskému uspořádání světa (a tomu, proč všichni mluví anglicky) není věnována ani sekunda. Pravidla hry a fungování pistolí v Bitevním sále jsou vysvětleny velmi rychle a chaoticky (takže pak není úplně jasné, jak vlastně mají ty Enderovy bitevní strategie fungovat).

Češi budou mít navíc problém s tím, že všichni skoro pořád mluví velmi rychle a říkají velmi složité věty, přičemž titulky mají dosti nevhodný timing (od Američanů) a v původním anglickém překladovém skriptu BYLO NĚKOLIK CHYB (tzn. byly v něm napsány hlášky a vysvětlivky, neodpovídající skutečnosti) a ne všechny se podařilo odchytit.

Film má skoro přesně stejný konec, jako kniha, což znamená, že na něj diváci, navnadění akčními trailery, asi budou koukat velmi nevěřícně, stylem „a co to jako mělo znamenat, těch posledních 10 minut“?

Znovu opakuji: Filmová Enderova hra je velmi zajímavý, netradiční, a odvážil bych se i napsat, že i odvážný počin, a velice oceňuji snahu všech zúčastněných, kteří se nezfilmovatelné dílo pokusili zfilmovat, aniž by z něj udělali úplnou blbost. Zásadní chyba ale spočívá v tom, že film měl mít aspoň tři hodiny, nebo mělo jít o několikahodinovou televizní minisérii.

Recenze: Enderova hra [Ender's Game] – 80%

Zdroj: František Fuka | Říjen 30th, 2013

50 let po invazi zlých broukovitých mimozemšťanů, „termiťanů“. Lidstvo přežilo, ale připravuje se na další útok. Svou naději vkládá do talentovaných teenagerů, kteří přemýšlejí rychleji než dospělí, a proto je pravděpodobnější, že se z nich podaří vycvičit dokonalé vojáky, kteří svou strategií a brutalitou termiťany porazí.

Andrew Ender Wiggin (Asa Butterfield z Huga a jeho velkého objevu) se z nich zdá být nejtalentovanější – aspoň si to myslí plukovník Hyrum Graff (Harrison Ford), který osobně dohlíží na to, aby Endera fyzicky i psychicky přetvořil co nejdříve k obrazu svému – protože další, mnohem větší invaze je na spadnutí.

(Je zajímavé, že trailer obsahuje megaspoiler, který ale pravděpodobně pochopí jen ti, kteří četli předlohu, tudíž jim nebude vadit. Chytré!)

Film Gavina Hooda (předposlední Wolverine) vznikl podle první knihy slavné sci-fi literární série, kterou jsem četl kdysi hodně, hodně dávno, a byl jsem přesvědčen, že je nezfilmovatelná. Což se bohužel potvrdilo.

Ale popořádku…

Pokud jste knihu nečetli, nesmíte očekávat něco jako Star Wars. Bitev s mimozemšťany je ve filmu velmi málo a pokud probíhá nějaká akce, odehrává se především v bojovém simulátoru: Buď v sále, kde po sobě děcka střílí v beztížném stavu (jakýsi „laser game“ budoucnosti), nebo ve 3D projektoru, kde bojují se svou virtuální flotilou proti virtuální flotile termiťanů. Velká část filmu je ale o tom, že si spolu lidé povídají a dělají si navzájem ošklivé věci.

Svět „Enderovy hry“ je značně podobný světu Heinleinovy „Hvězdné pěchoty“: Polototalitní společnost, ve které je problém, pokud chcete mít víc jak dvě děti, a ve které vám to dítě mohou de facto sebrat, aby z něj udělali vojáka. Na rozdíl od filmové verze Hvězdné pěchoty ovšem ve filmové verzi Enderovy hry není téměř žádný humor, nebo dokonce ironie. Vše je podáváno smrtelně vážně, děcka proti sobě kují pikle (včetně několika fyzických napadení) a dospělí je v tom lišácky podporují, aby se ukázalo, kdo je „velitelský materiál“. Celé je to tak trochu zrůdné a rozhodně to má velmi daleko k tomu, co si normálně představíme pod slovy „hollywoodský blockbuster“. (Nabízí se také zajímavá otázka, nakolik zvrácená je ústřední myšlenka „Enderovy hry“ a proč je kniha doporučenou četbou v americké armádě, ale to jsou otázky týkající se knihy, nikoliv filmu.)

To všechno ovšem nemyslím jako kritiku! Jen upozorňuji na to, jak velké sousto si tvůrci ukousli a jak strašlivě to mohlo dopadnout, kdyby se to nepovedlo.

Naštěstí se to docela povedlo a je vidět, že všichni zúčastnění přistupovali ke zdrojové látce s velkou úctou a natočili něco velmi inteligentního. Je nezbytné vyzdvihnout také herecké výkony většiny teenagerů, jejichž vzájemné interakce mají hloubku a působivost o několik řádů lepší, než třeba filmové Hunger Games, neřku-li Hostitel nebo Mortal Instruments! (Dospělí jsou adekvátní, jen důchodce Ford občas působí dojmem – nevím, zda záměrným – jako by už nedokázal udržet myšlenku a moč.)

Přes všechnu tu snahu se ale tvůrcům nepodařilo vypořádat s problémem, jak tlustou knihu s nejméně tuctem hlavních postav, odehrávající se během mnoha let, přetransformovat ve 110minutový film, který se odehraje během několika měsíců. Museli dělat kompromisy a ty kompromisy se nebudou zamlouvat ani fanouškům knihy, ani „nepoznamenaným divákům“.

Scénář (jehož autorem je režisér) se sice velmi snaží uchovat ve filmu hlavní myšlenky knihy, ale dělá to za cenu velmi zásadních změn v ději, takže jsem v kině musel poslouchat, jak se fanoušci knihy každou chvíli ironicky uchechtávají v místech, ve kterých mi nic k uchechtávání nepřipadalo.

Ale i ten, kdo knihu nezná, bude mít podle mě docela problém s tím, jak zhuštěné to všechno je. Polovina postav (např. Enderův bratr nebo Alaj) má ve filmu doslova jen pár vět textu a je dost těžké ospravedlnit jejich existenci pouze tím, že to byly důležité postavy v knižní předloze. Ve dvou větách se zmíní „Stratég“, v jedné „Hegemon“, aniž by bylo jakkoliv vysvětlováno, o koho jde. Společenskému uspořádání světa (a tomu, proč všichni mluví anglicky) není věnována ani sekunda. Pravidla hry a fungování pistolí v Bitevním sále jsou vysvětleny velmi rychle a chaoticky (takže pak není úplně jasné, jak vlastně mají ty Enderovy bitevní strategie fungovat).

Češi budou mít navíc problém s tím, že všichni skoro pořád mluví velmi rychle a říkají velmi složité věty, přičemž titulky mají dosti nevhodný timing (od Američanů) a v původním anglickém překladovém skriptu BYLO NĚKOLIK CHYB (tzn. byly v něm napsány hlášky a vysvětlivky, neodpovídající skutečnosti) a ne všechny se podařilo odchytit.

Film má skoro přesně stejný konec, jako kniha, což znamená, že na něj diváci, navnadění akčními trailery, asi budou koukat velmi nevěřícně, stylem „a co to jako mělo znamenat, těch posledních 10 minut“?

Znovu opakuji: Filmová Enderova hra je velmi zajímavý, netradiční, a odvážil bych se i napsat, že i odvážný počin, a velice oceňuji snahu všech zúčastněných, kteří se nezfilmovatelné dílo pokusili zfilmovat, aniž by z něj udělali úplnou blbost. Zásadní chyba ale spočívá v tom, že film měl mít aspoň tři hodiny, nebo mělo jít o několikahodinovou televizní minisérii.

Recenze: Enderova hra [Ender's Game] – 80%

Zdroj: František Fuka | Říjen 30th, 2013

50 let po invazi zlých broukovitých mimozemšťanů, „termiťanů“. Lidstvo přežilo, ale připravuje se na další útok. Svou naději vkládá do talentovaných teenagerů, kteří přemýšlejí rychleji než dospělí, a proto je pravděpodobnější, že se z nich podaří vycvičit dokonalé vojáky, kteří svou strategií a brutalitou termiťany porazí.

Andrew Ender Wiggin (Asa Butterfield z Huga a jeho velkého objevu) se z nich zdá být nejtalentovanější – aspoň si to myslí plukovník Hyrum Graff (Harrison Ford), který osobně dohlíží na to, aby Endera fyzicky i psychicky přetvořil co nejdříve k obrazu svému – protože další, mnohem větší invaze je na spadnutí.

(Je zajímavé, že trailer obsahuje megaspoiler, který ale pravděpodobně pochopí jen ti, kteří četli předlohu, tudíž jim nebude vadit. Chytré!)

Film Gavina Hooda (předposlední Wolverine) vznikl podle první knihy slavné sci-fi literární série, kterou jsem četl kdysi hodně, hodně dávno, a byl jsem přesvědčen, že je nezfilmovatelná. Což se bohužel potvrdilo.

Ale popořádku…

Pokud jste knihu nečetli, nesmíte očekávat něco jako Star Wars. Bitev s mimozemšťany je ve filmu velmi málo a pokud probíhá nějaká akce, odehrává se především v bojovém simulátoru: Buď v sále, kde po sobě děcka střílí v beztížném stavu (jakýsi „laser game“ budoucnosti), nebo ve 3D projektoru, kde bojují se svou virtuální flotilou proti virtuální flotile termiťanů. Velká část filmu je ale o tom, že si spolu lidé povídají a dělají si navzájem ošklivé věci.

Svět „Enderovy hry“ je značně podobný světu Heinleinovy „Hvězdné pěchoty“: Polototalitní společnost, ve které je problém, pokud chcete mít víc jak dvě děti, a ve které vám to dítě mohou de facto sebrat, aby z něj udělali vojáka. Na rozdíl od filmové verze Hvězdné pěchoty ovšem ve filmové verzi Enderovy hry není téměř žádný humor, nebo dokonce ironie. Vše je podáváno smrtelně vážně, děcka proti sobě kují pikle (včetně několika fyzických napadení) a dospělí je v tom lišácky podporují, aby se ukázalo, kdo je „velitelský materiál“. Celé je to tak trochu zrůdné a rozhodně to má velmi daleko k tomu, co si normálně představíme pod slovy „hollywoodský blockbuster“. (Nabízí se také zajímavá otázka, nakolik zvrácená je ústřední myšlenka „Enderovy hry“ a proč je kniha doporučenou četbou v americké armádě, ale to jsou otázky týkající se knihy, nikoliv filmu.)

To všechno ovšem nemyslím jako kritiku! Jen upozorňuji na to, jak velké sousto si tvůrci ukousli a jak strašlivě to mohlo dopadnout, kdyby se to nepovedlo.

Naštěstí se to docela povedlo a je vidět, že všichni zúčastnění přistupovali ke zdrojové látce s velkou úctou a natočili něco velmi inteligentního. Je nezbytné vyzdvihnout také herecké výkony většiny teenagerů, jejichž vzájemné interakce mají hloubku a působivost o několik řádů lepší, než třeba filmové Hunger Games, neřku-li Hostitel nebo Mortal Instruments! (Dospělí jsou adekvátní, jen důchodce Ford občas působí dojmem – nevím, zda záměrným – jako by už nedokázal udržet myšlenku a moč.)

Přes všechnu tu snahu se ale tvůrcům nepodařilo vypořádat s problémem, jak tlustou knihu s nejméně tuctem hlavních postav, odehrávající se během mnoha let, přetransformovat ve 110minutový film, který se odehraje během několika měsíců. Museli dělat kompromisy a ty kompromisy se nebudou zamlouvat ani fanouškům knihy, ani „nepoznamenaným divákům“.

Scénář (jehož autorem je režisér) se sice velmi snaží uchovat ve filmu hlavní myšlenky knihy, ale dělá to za cenu velmi zásadních změn v ději, takže jsem v kině musel poslouchat, jak se fanoušci knihy každou chvíli ironicky uchechtávají v místech, ve kterých mi nic k uchechtávání nepřipadalo.

Ale i ten, kdo knihu nezná, bude mít podle mě docela problém s tím, jak zhuštěné to všechno je. Polovina postav (např. Enderův bratr nebo Alaj) má ve filmu doslova jen pár vět textu a je dost těžké ospravedlnit jejich existenci pouze tím, že to byly důležité postavy v knižní předloze. Ve dvou větách se zmíní „Stratég“, v jedné „Hegemon“, aniž by bylo jakkoliv vysvětlováno, o koho jde. Společenskému uspořádání světa (a tomu, proč všichni mluví anglicky) není věnována ani sekunda. Pravidla hry a fungování pistolí v Bitevním sále jsou vysvětleny velmi rychle a chaoticky (takže pak není úplně jasné, jak vlastně mají ty Enderovy bitevní strategie fungovat).

Češi budou mít navíc problém s tím, že všichni skoro pořád mluví velmi rychle a říkají velmi složité věty, přičemž titulky mají dosti nevhodný timing (od Američanů) a v původním anglickém překladovém skriptu BYLO NĚKOLIK CHYB (tzn. byly v něm napsány hlášky a vysvětlivky, neodpovídající skutečnosti) a ne všechny se podařilo odchytit.

Film má skoro přesně stejný konec, jako kniha, což znamená, že na něj diváci, navnadění akčními trailery, asi budou koukat velmi nevěřícně, stylem „a co to jako mělo znamenat, těch posledních 10 minut“?

Znovu opakuji: Filmová Enderova hra je velmi zajímavý, netradiční, a odvážil bych se i napsat, že i odvážný počin, a velice oceňuji snahu všech zúčastněných, kteří se nezfilmovatelné dílo pokusili zfilmovat, aniž by z něj udělali úplnou blbost. Zásadní chyba ale spočívá v tom, že film měl mít aspoň tři hodiny, nebo mělo jít o několikahodinovou televizní minisérii.

Recenze: Enderova hra [Ender's Game] – 80%

Zdroj: František Fuka | Říjen 30th, 2013

50 let po invazi zlých broukovitých mimozemšťanů, „termiťanů“. Lidstvo přežilo, ale připravuje se na další útok. Svou naději vkládá do talentovaných teenagerů, kteří přemýšlejí rychleji než dospělí, a proto je pravděpodobnější, že se z nich podaří vycvičit dokonalé vojáky, kteří svou strategií a brutalitou termiťany porazí.

Andrew Ender Wiggin (Asa Butterfield z Huga a jeho velkého objevu) se z nich zdá být nejtalentovanější – aspoň si to myslí plukovník Hyrum Graff (Harrison Ford), který osobně dohlíží na to, aby Endera fyzicky i psychicky přetvořil co nejdříve k obrazu svému – protože další, mnohem větší invaze je na spadnutí.

(Je zajímavé, že trailer obsahuje megaspoiler, který ale pravděpodobně pochopí jen ti, kteří četli předlohu, tudíž jim nebude vadit. Chytré!)

Film Gavina Hooda (předposlední Wolverine) vznikl podle první knihy slavné sci-fi literární série, kterou jsem četl kdysi hodně, hodně dávno, a byl jsem přesvědčen, že je nezfilmovatelná. Což se bohužel potvrdilo.

Ale popořádku…

Pokud jste knihu nečetli, nesmíte očekávat něco jako Star Wars. Bitev s mimozemšťany je ve filmu velmi málo a pokud probíhá nějaká akce, odehrává se především v bojovém simulátoru: Buď v sále, kde po sobě děcka střílí v beztížném stavu (jakýsi „laser game“ budoucnosti), nebo ve 3D projektoru, kde bojují se svou virtuální flotilou proti virtuální flotile termiťanů. Velká část filmu je ale o tom, že si spolu lidé povídají a dělají si navzájem ošklivé věci.

Svět „Enderovy hry“ je značně podobný světu Heinleinovy „Hvězdné pěchoty“: Polototalitní společnost, ve které je problém, pokud chcete mít víc jak dvě děti, a ve které vám to dítě mohou de facto sebrat, aby z něj udělali vojáka. Na rozdíl od filmové verze Hvězdné pěchoty ovšem ve filmové verzi Enderovy hry není téměř žádný humor, nebo dokonce ironie. Vše je podáváno smrtelně vážně, děcka proti sobě kují pikle (včetně několika fyzických napadení) a dospělí je v tom lišácky podporují, aby se ukázalo, kdo je „velitelský materiál“. Celé je to tak trochu zrůdné a rozhodně to má velmi daleko k tomu, co si normálně představíme pod slovy „hollywoodský blockbuster“. (Nabízí se také zajímavá otázka, nakolik zvrácená je ústřední myšlenka „Enderovy hry“ a proč je kniha doporučenou četbou v americké armádě, ale to jsou otázky týkající se knihy, nikoliv filmu.)

To všechno ovšem nemyslím jako kritiku! Jen upozorňuji na to, jak velké sousto si tvůrci ukousli a jak strašlivě to mohlo dopadnout, kdyby se to nepovedlo.

Naštěstí se to docela povedlo a je vidět, že všichni zúčastnění přistupovali ke zdrojové látce s velkou úctou a natočili něco velmi inteligentního. Je nezbytné vyzdvihnout také herecké výkony většiny teenagerů, jejichž vzájemné interakce mají hloubku a působivost o několik řádů lepší, než třeba filmové Hunger Games, neřku-li Hostitel nebo Mortal Instruments! (Dospělí jsou adekvátní, jen důchodce Ford občas působí dojmem – nevím, zda záměrným – jako by už nedokázal udržet myšlenku a moč.)

Přes všechnu tu snahu se ale tvůrcům nepodařilo vypořádat s problémem, jak tlustou knihu s nejméně tuctem hlavních postav, odehrávající se během mnoha let, přetransformovat ve 110minutový film, který se odehraje během několika měsíců. Museli dělat kompromisy a ty kompromisy se nebudou zamlouvat ani fanouškům knihy, ani „nepoznamenaným divákům“.

Scénář (jehož autorem je režisér) se sice velmi snaží uchovat ve filmu hlavní myšlenky knihy, ale dělá to za cenu velmi zásadních změn v ději, takže jsem v kině musel poslouchat, jak se fanoušci knihy každou chvíli ironicky uchechtávají v místech, ve kterých mi nic k uchechtávání nepřipadalo.

Ale i ten, kdo knihu nezná, bude mít podle mě docela problém s tím, jak zhuštěné to všechno je. Polovina postav (např. Enderův bratr nebo Alaj) má ve filmu doslova jen pár vět textu a je dost těžké ospravedlnit jejich existenci pouze tím, že to byly důležité postavy v knižní předloze. Ve dvou větách se zmíní „Stratég“, v jedné „Hegemon“, aniž by bylo jakkoliv vysvětlováno, o koho jde. Společenskému uspořádání světa (a tomu, proč všichni mluví anglicky) není věnována ani sekunda. Pravidla hry a fungování pistolí v Bitevním sále jsou vysvětleny velmi rychle a chaoticky (takže pak není úplně jasné, jak vlastně mají ty Enderovy bitevní strategie fungovat).

Češi budou mít navíc problém s tím, že všichni skoro pořád mluví velmi rychle a říkají velmi složité věty, přičemž titulky mají dosti nevhodný timing (od Američanů) a v původním anglickém překladovém skriptu BYLO NĚKOLIK CHYB (tzn. byly v něm napsány hlášky a vysvětlivky, neodpovídající skutečnosti) a ne všechny se podařilo odchytit.

Film má skoro přesně stejný konec, jako kniha, což znamená, že na něj diváci, navnadění akčními trailery, asi budou koukat velmi nevěřícně, stylem „a co to jako mělo znamenat, těch posledních 10 minut“?

Znovu opakuji: Filmová Enderova hra je velmi zajímavý, netradiční, a odvážil bych se i napsat, že i odvážný počin, a velice oceňuji snahu všech zúčastněných, kteří se nezfilmovatelné dílo pokusili zfilmovat, aniž by z něj udělali úplnou blbost. Zásadní chyba ale spočívá v tom, že film měl mít aspoň tři hodiny, nebo mělo jít o několikahodinovou televizní minisérii.

Recenze: Enderova hra [Ender's Game] – 80%

Zdroj: František Fuka | Říjen 30th, 2013

50 let po invazi zlých broukovitých mimozemšťanů, „termiťanů“. Lidstvo přežilo, ale připravuje se na další útok. Svou naději vkládá do talentovaných teenagerů, kteří přemýšlejí rychleji než dospělí, a proto je pravděpodobnější, že se z nich podaří vycvičit dokonalé vojáky, kteří svou strategií a brutalitou termiťany porazí.

Andrew Ender Wiggin (Asa Butterfield z Huga a jeho velkého objevu) se z nich zdá být nejtalentovanější – aspoň si to myslí plukovník Hyrum Graff (Harrison Ford), který osobně dohlíží na to, aby Endera fyzicky i psychicky přetvořil co nejdříve k obrazu svému – protože další, mnohem větší invaze je na spadnutí.

(Je zajímavé, že trailer obsahuje megaspoiler, který ale pravděpodobně pochopí jen ti, kteří četli předlohu, tudíž jim nebude vadit. Chytré!)

Film Gavina Hooda (předposlední Wolverine) vznikl podle první knihy slavné sci-fi literární série, kterou jsem četl kdysi hodně, hodně dávno, a byl jsem přesvědčen, že je nezfilmovatelná. Což se bohužel potvrdilo.

Ale popořádku…

Pokud jste knihu nečetli, nesmíte očekávat něco jako Star Wars. Bitev s mimozemšťany je ve filmu velmi málo a pokud probíhá nějaká akce, odehrává se především v bojovém simulátoru: Buď v sále, kde po sobě děcka střílí v beztížném stavu (jakýsi „laser game“ budoucnosti), nebo ve 3D projektoru, kde bojují se svou virtuální flotilou proti virtuální flotile termiťanů. Velká část filmu je ale o tom, že si spolu lidé povídají a dělají si navzájem ošklivé věci.

Svět „Enderovy hry“ je značně podobný světu Heinleinovy „Hvězdné pěchoty“: Polototalitní společnost, ve které je problém, pokud chcete mít víc jak dvě děti, a ve které vám to dítě mohou de facto sebrat, aby z něj udělali vojáka. Na rozdíl od filmové verze Hvězdné pěchoty ovšem ve filmové verzi Enderovy hry není téměř žádný humor, nebo dokonce ironie. Vše je podáváno smrtelně vážně, děcka proti sobě kují pikle (včetně několika fyzických napadení) a dospělí je v tom lišácky podporují, aby se ukázalo, kdo je „velitelský materiál“. Celé je to tak trochu zrůdné a rozhodně to má velmi daleko k tomu, co si normálně představíme pod slovy „hollywoodský blockbuster“. (Nabízí se také zajímavá otázka, nakolik zvrácená je ústřední myšlenka „Enderovy hry“ a proč je kniha doporučenou četbou v americké armádě, ale to jsou otázky týkající se knihy, nikoliv filmu.)

To všechno ovšem nemyslím jako kritiku! Jen upozorňuji na to, jak velké sousto si tvůrci ukousli a jak strašlivě to mohlo dopadnout, kdyby se to nepovedlo.

Naštěstí se to docela povedlo a je vidět, že všichni zúčastnění přistupovali ke zdrojové látce s velkou úctou a natočili něco velmi inteligentního. Je nezbytné vyzdvihnout také herecké výkony většiny teenagerů, jejichž vzájemné interakce mají hloubku a působivost o několik řádů lepší, než třeba filmové Hunger Games, neřku-li Hostitel nebo Mortal Instruments! (Dospělí jsou adekvátní, jen důchodce Ford občas působí dojmem – nevím, zda záměrným – jako by už nedokázal udržet myšlenku a moč.)

Přes všechnu tu snahu se ale tvůrcům nepodařilo vypořádat s problémem, jak tlustou knihu s nejméně tuctem hlavních postav, odehrávající se během mnoha let, přetransformovat ve 110minutový film, který se odehraje během několika měsíců. Museli dělat kompromisy a ty kompromisy se nebudou zamlouvat ani fanouškům knihy, ani „nepoznamenaným divákům“.

Scénář (jehož autorem je režisér) se sice velmi snaží uchovat ve filmu hlavní myšlenky knihy, ale dělá to za cenu velmi zásadních změn v ději, takže jsem v kině musel poslouchat, jak se fanoušci knihy každou chvíli ironicky uchechtávají v místech, ve kterých mi nic k uchechtávání nepřipadalo.

Ale i ten, kdo knihu nezná, bude mít podle mě docela problém s tím, jak zhuštěné to všechno je. Polovina postav (např. Enderův bratr nebo Alaj) má ve filmu doslova jen pár vět textu a je dost těžké ospravedlnit jejich existenci pouze tím, že to byly důležité postavy v knižní předloze. Ve dvou větách se zmíní „Stratég“, v jedné „Hegemon“, aniž by bylo jakkoliv vysvětlováno, o koho jde. Společenskému uspořádání světa (a tomu, proč všichni mluví anglicky) není věnována ani sekunda. Pravidla hry a fungování pistolí v Bitevním sále jsou vysvětleny velmi rychle a chaoticky (takže pak není úplně jasné, jak vlastně mají ty Enderovy bitevní strategie fungovat).

Češi budou mít navíc problém s tím, že všichni skoro pořád mluví velmi rychle a říkají velmi složité věty, přičemž titulky mají dosti nevhodný timing (od Američanů) a v původním anglickém překladovém skriptu BYLO NĚKOLIK CHYB (tzn. byly v něm napsány hlášky a vysvětlivky, neodpovídající skutečnosti) a ne všechny se podařilo odchytit.

Film má skoro přesně stejný konec, jako kniha, což znamená, že na něj diváci, navnadění akčními trailery, asi budou koukat velmi nevěřícně, stylem „a co to jako mělo znamenat, těch posledních 10 minut“?

Znovu opakuji: Filmová Enderova hra je velmi zajímavý, netradiční, a odvážil bych se i napsat, že i odvážný počin, a velice oceňuji snahu všech zúčastněných, kteří se nezfilmovatelné dílo pokusili zfilmovat, aniž by z něj udělali úplnou blbost. Zásadní chyba ale spočívá v tom, že film měl mít aspoň tři hodiny, nebo mělo jít o několikahodinovou televizní minisérii.

Recenze: Enderova hra [Ender's Game] – 80%

Zdroj: František Fuka | Říjen 30th, 2013

50 let po invazi zlých broukovitých mimozemšťanů, „termiťanů“. Lidstvo přežilo, ale připravuje se na další útok. Svou naději vkládá do talentovaných teenagerů, kteří přemýšlejí rychleji než dospělí, a proto je pravděpodobnější, že se z nich podaří vycvičit dokonalé vojáky, kteří svou strategií a brutalitou termiťany porazí.

Andrew Ender Wiggin (Asa Butterfield z Huga a jeho velkého objevu) se z nich zdá být nejtalentovanější – aspoň si to myslí plukovník Hyrum Graff (Harrison Ford), který osobně dohlíží na to, aby Endera fyzicky i psychicky přetvořil co nejdříve k obrazu svému – protože další, mnohem větší invaze je na spadnutí.

(Je zajímavé, že trailer obsahuje megaspoiler, který ale pravděpodobně pochopí jen ti, kteří četli předlohu, tudíž jim nebude vadit. Chytré!)

Film Gavina Hooda (předposlední Wolverine) vznikl podle první knihy slavné sci-fi literární série, kterou jsem četl kdysi hodně, hodně dávno, a byl jsem přesvědčen, že je nezfilmovatelná. Což se bohužel potvrdilo.

Ale popořádku…

Pokud jste knihu nečetli, nesmíte očekávat něco jako Star Wars. Bitev s mimozemšťany je ve filmu velmi málo a pokud probíhá nějaká akce, odehrává se především v bojovém simulátoru: Buď v sále, kde po sobě děcka střílí v beztížném stavu (jakýsi „laser game“ budoucnosti), nebo ve 3D projektoru, kde bojují se svou virtuální flotilou proti virtuální flotile termiťanů. Velká část filmu je ale o tom, že si spolu lidé povídají a dělají si navzájem ošklivé věci.

Svět „Enderovy hry“ je značně podobný světu Heinleinovy „Hvězdné pěchoty“: Polototalitní společnost, ve které je problém, pokud chcete mít víc jak dvě děti, a ve které vám to dítě mohou de facto sebrat, aby z něj udělali vojáka. Na rozdíl od filmové verze Hvězdné pěchoty ovšem ve filmové verzi Enderovy hry není téměř žádný humor, nebo dokonce ironie. Vše je podáváno smrtelně vážně, děcka proti sobě kují pikle (včetně několika fyzických napadení) a dospělí je v tom lišácky podporují, aby se ukázalo, kdo je „velitelský materiál“. Celé je to tak trochu zrůdné a rozhodně to má velmi daleko k tomu, co si normálně představíme pod slovy „hollywoodský blockbuster“. (Nabízí se také zajímavá otázka, nakolik zvrácená je ústřední myšlenka „Enderovy hry“ a proč je kniha doporučenou četbou v americké armádě, ale to jsou otázky týkající se knihy, nikoliv filmu.)

To všechno ovšem nemyslím jako kritiku! Jen upozorňuji na to, jak velké sousto si tvůrci ukousli a jak strašlivě to mohlo dopadnout, kdyby se to nepovedlo.

Naštěstí se to docela povedlo a je vidět, že všichni zúčastnění přistupovali ke zdrojové látce s velkou úctou a natočili něco velmi inteligentního. Je nezbytné vyzdvihnout také herecké výkony většiny teenagerů, jejichž vzájemné interakce mají hloubku a působivost o několik řádů lepší, než třeba filmové Hunger Games, neřku-li Hostitel nebo Mortal Instruments! (Dospělí jsou adekvátní, jen důchodce Ford občas působí dojmem – nevím, zda záměrným – jako by už nedokázal udržet myšlenku a moč.)

Přes všechnu tu snahu se ale tvůrcům nepodařilo vypořádat s problémem, jak tlustou knihu s nejméně tuctem hlavních postav, odehrávající se během mnoha let, přetransformovat ve 110minutový film, který se odehraje během několika měsíců. Museli dělat kompromisy a ty kompromisy se nebudou zamlouvat ani fanouškům knihy, ani „nepoznamenaným divákům“.

Scénář (jehož autorem je režisér) se sice velmi snaží uchovat ve filmu hlavní myšlenky knihy, ale dělá to za cenu velmi zásadních změn v ději, takže jsem v kině musel poslouchat, jak se fanoušci knihy každou chvíli ironicky uchechtávají v místech, ve kterých mi nic k uchechtávání nepřipadalo.

Ale i ten, kdo knihu nezná, bude mít podle mě docela problém s tím, jak zhuštěné to všechno je. Polovina postav (např. Enderův bratr nebo Alaj) má ve filmu doslova jen pár vět textu a je dost těžké ospravedlnit jejich existenci pouze tím, že to byly důležité postavy v knižní předloze. Ve dvou větách se zmíní „Stratég“, v jedné „Hegemon“, aniž by bylo jakkoliv vysvětlováno, o koho jde. Společenskému uspořádání světa (a tomu, proč všichni mluví anglicky) není věnována ani sekunda. Pravidla hry a fungování pistolí v Bitevním sále jsou vysvětleny velmi rychle a chaoticky (takže pak není úplně jasné, jak vlastně mají ty Enderovy bitevní strategie fungovat).

Češi budou mít navíc problém s tím, že všichni skoro pořád mluví velmi rychle a říkají velmi složité věty, přičemž titulky mají dosti nevhodný timing (od Američanů) a v původním anglickém překladovém skriptu BYLO NĚKOLIK CHYB (tzn. byly v něm napsány hlášky a vysvětlivky, neodpovídající skutečnosti) a ne všechny se podařilo odchytit.

Film má skoro přesně stejný konec, jako kniha, což znamená, že na něj diváci, navnadění akčními trailery, asi budou koukat velmi nevěřícně, stylem „a co to jako mělo znamenat, těch posledních 10 minut“?

Znovu opakuji: Filmová Enderova hra je velmi zajímavý, netradiční, a odvážil bych se i napsat, že i odvážný počin, a velice oceňuji snahu všech zúčastněných, kteří se nezfilmovatelné dílo pokusili zfilmovat, aniž by z něj udělali úplnou blbost. Zásadní chyba ale spočívá v tom, že film měl mít aspoň tři hodiny, nebo mělo jít o několikahodinovou televizní minisérii.