Nevyvolený!

Zdroj: František Fuka | Červenec 31st, 2013
TL;DR: Ve vile nebudu.

Začalo to tím, že na FFFILM chatu kdosi upozornil na přihlašovací formulář do nového ročníku soutěže „Vyvolení“, s tím, že bych se tam měl přihlásit.

Po velmi krátkém přemýšlení a ještě kratší konzultaci s manželkou, jsem dospěl k názoru, že se nacházím právě v té správné etapě svého života na to, abych zažil něco takového. A přihlášku jsem odeslal (a musel jsem ji vyplňovat celou dvakrát, protože napoprvé „server error“):

VyVolení - formulář

Načež mi přišla pozvánka na první kolo konkursu, do pražského hotelu.

Zde jsem po dvouhodinovém čekání dostal přidělenu „místnost 1″, což mě naplnilo radostí, neboť se do ní chodilo po jednom a čekalo nás před ní poměrně málo, zatímco do místností 2 a 3 se chodilo po skupinkách a přítomní se přeřvávali o pozornost dveřníka, který je vybíral (jeden z přítomných kandidátů například měl taktiku, spočívající v tom, že vždy po nástupu dveřníka vykřikl „prcat!“ a začal se hlasitě smát). Občas je dveřník vybíral podle toho, jak řvali, občas sám  vznesl požadavek jako „Kdo je tady čtyřprocentní?“, „Nějaký mladý kluky!“ atd…

(Tričko na počest Chuckyho)

Říkal jsem si, bůhvíjak nejsem originální s přezdívkou „Fuxoft“, ale na hrudích ostatních jsem zachytil přezdívky jako:

  • Fabio
  • Olík Kolík
  • Šuly (muž)
  • Pecina (děvče)
  • Milísek
  • Iris Božská
  • Kříženeček

Překvapilo mě, že spousta přítomných kandidátů (nejméně polovina) se zjevně znala s ostatními a družně s nimi komunikovala okamžitě po vstupu do sálu. Pak začalo vycházet najevo, že se znají z jiných konkursů na jiné akce, například z „X-Faktoru“, ale to už jsem šel dovnitř.

Zde byla tročlenná komise, která se mě vyptávala na různé intimní věci, na které jsem popravdě odpovídal, aniž bych se snažil dělat humory. Především je zajímalo, jestli mě opravdu přitahují mladá děvčata, jestli mé manželce nevadí, že s těmi děvčaty budu ve vile souložit a jestli mně nevadí, že má manželka bude za mého pobytu souložit s někým jiným.

Po chvíli mě nejmladší člen komise identifikoval („já vás viděl na Eurogamer.cz“) a zřejmě si v tu chvíli našli na laptopu mou homepage, protože se mě následně ptali na věci z mého hierarchického self-profilu, například jestli moje sestra opravdu je filmová hvězda. Na závěr jsem jim zahrál na Otamatone, načež mi řekli, že postupuji do druhého kola, protože „jsem velmi odlišný od ostatních účastníků“.

To se stalo v neděli. Druhé kolo se konalo ve středu a do té doby jsem si musel sehnat zdravotní potvrzení od doktora a výpis z trestního rejstříku.

Středa začala tím, že jsem šel na projekci filmu Futurologický kongres, jenž vypráví o herečce, která se nechá zdigitalizovat a prodá filmovému studiu práva, aby si dělalo s její identitou, co se mu zachce, čímž je zničen její reálný život.

Film skončil a já dorazil znovu do hotelu.

Atmosféra byla výrazně hustší, než v neděli, protože bylo mnohem více lidí napěchováno do mnohem menšího prostoru (zřejmě přišli všichni vybraní z celého prvního dne na stejnou hodinu dne druhého). A také šlo o mnohem pečlivější selekci přítomných, kdy prakticky každý muž měl nagelovanou hlavu a náušnice, a každá žena měla tetování a prsa (nejvíce mě zaujal vytetovaný nápis „Pretty Women“ [sic] na jednom ženském prsu). Někteří přítomní měli vše současně:

(Tato bytost měla jednu polovinu těla mužskou a druhou ženskou – včetně šatů, vlasů a líčení. Bohužel nemám záběr zepředu.)

Také kamarádská atmosféra zde byla podstatně hutnější, a vypadalo to, že se navzájem znají skoro všichni. Kromě výše zmíněného Two-Face mě nejvíce zaujal strašidelně vyhlížející starší snědý pán s plyšovým vlkem, který je i na této fotografii:
Zde jsem mimoděk vyslechl několik zajímavých hovorů, mimo jiné jednoho mladíka, který si pochvaloval, že sice seděl ve vězení, ale že to nemá v rejstříku, takže pohoda. A chlubil se, že teď bude mrdat jednu moc hezkou holku, která ještě nemrdala. Jeho kamarádka ho ovšem upozornila, že sice (ta holka) nemrdala, ale že ona (ta kamarádka) teď kvůli ní asi dostane podmínku, ale že to bude až po přijetí do vily, takže pohoda. Oběma bych hádal asi tak 20 let.
Po necelých dvou hodinách čekání jsem dostal číslo a bylo mi řečeno, že mám přijít za tři hodiny – což bylo super, protože jsem si akorát stihl odskočit na další novinářskou projekci (tentokrát Pain & Gain Michaela Baye).
(Tričko na počest pana Kubricka. Neocenil nikdo.)
Po filmu jsem se vrátil do hotelu, kde bylo na chodbách naskládáno snad ještě víc lidí, než předtím (takže to s příchody a odchody fungovalo zřejmě nějak složitěji, netuším jak).
Zasmál jsem se a po ujištění pořadatelky, že to bude trvat ještě nejméně tři hodiny, jsem odjel jsem domů na schůzi Společenství vlastníků našeho domu.
Po dalších třech hodinách (tedy už okolo osmé večer) jsem se vrátil zpět do hotelu a bylo zde snad ještě víc lidí, než předtím (rozhodně přes 100), přičemž někteří už dost hlasitě nadávali, že tam leží od rána (tzn. 10 hodin), že nic nejedli a že jim za chvíli jede poslední vlak zpátky do Valašského Meziříčí. Kdybych se nenacházel v České republice, byl bych přesvědčen, že je celý konkurs pečlivě navržen tak, aby psychologicky vytřídil kandidáty už při čekání.
Celý den zde vše probíhalo před jedinou komisí (asi desetičlennou), kam byli lidé povolávání po skupinách, po dvou až osmi. Když mě zavolali jako jednoho samostatného, hned jsem si připadal důležitý.
Důležitě vypadajícím lidem jsem byl představen jako „To je pan Fuka, kterého možná znáte z televize, kde mluví o IT, a asi úplně nejvíc ze všech kandidátů vybočuje“.
Načež se mě dva zjevně inteligentní vedoucí komise (míněno zcela neironicky) velmi decentně vyptávali na to, zda se cítím nadřazený nad ostatními soutěžícími a zda se hodlám aktivně zapojit do života ve vile. Na to jsem jim podle pravdy odpověděl („ano“ / „ano“), nic dalšího předvést nechtěli, poslali mě čekat dalších 20 minut a pak mi bylo sděleno, že mi děkují za snahu a sbohem.
Byl jsem z toho trochu smutný, ale vnuklo mi to nápad na ještě lepší sociální experiment. Uspořádám něco jako Vyvolené ve svém sklepě (1 x 4 metry). Očekávejte brzy vyhlášení konkursu.

Nevyvolený!

Zdroj: František Fuka | Červenec 31st, 2013
TL;DR: Ve vile nebudu.

Začalo to tím, že na FFFILM chatu kdosi upozornil na přihlašovací formulář do nového ročníku soutěže „Vyvolení“, s tím, že bych se tam měl přihlásit.

Po velmi krátkém přemýšlení a ještě kratší konzultaci s manželkou, jsem dospěl k názoru, že se nacházím právě v té správné etapě svého života na to, abych zažil něco takového. A přihlášku jsem odeslal (a musel jsem ji vyplňovat celou dvakrát, protože napoprvé „server error“):

VyVolení - formulář

Načež mi přišla pozvánka na první kolo konkursu, do pražského hotelu.

Zde jsem po dvouhodinovém čekání dostal přidělenu „místnost 1″, což mě naplnilo radostí, neboť se do ní chodilo po jednom a čekalo nás před ní poměrně málo, zatímco do místností 2 a 3 se chodilo po skupinkách a přítomní se přeřvávali o pozornost dveřníka, který je vybíral (jeden z přítomných kandidátů například měl taktiku, spočívající v tom, že vždy po nástupu dveřníka vykřikl „prcat!“ a začal se hlasitě smát). Občas je dveřník vybíral podle toho, jak řvali, občas sám  vznesl požadavek jako „Kdo je tady čtyřprocentní?“, „Nějaký mladý kluky!“ atd…

(Tričko na počest Chuckyho)

Říkal jsem si, bůhvíjak nejsem originální s přezdívkou „Fuxoft“, ale na hrudích ostatních jsem zachytil přezdívky jako:

  • Fabio
  • Olík Kolík
  • Šuly (muž)
  • Pecina (děvče)
  • Milísek
  • Iris Božská
  • Kříženeček

Překvapilo mě, že spousta přítomných kandidátů (nejméně polovina) se zjevně znala s ostatními a družně s nimi komunikovala okamžitě po vstupu do sálu. Pak začalo vycházet najevo, že se znají z jiných konkursů na jiné akce, například z „X-Faktoru“, ale to už jsem šel dovnitř.

Zde byla tročlenná komise, která se mě vyptávala na různé intimní věci, na které jsem popravdě odpovídal, aniž bych se snažil dělat humory. Především je zajímalo, jestli mě opravdu přitahují mladá děvčata, jestli mé manželce nevadí, že s těmi děvčaty budu ve vile souložit a jestli mně nevadí, že má manželka bude za mého pobytu souložit s někým jiným.

Po chvíli mě nejmladší člen komise identifikoval („já vás viděl na Eurogamer.cz“) a zřejmě si v tu chvíli našli na laptopu mou homepage, protože se mě následně ptali na věci z mého hierarchického self-profilu, například jestli moje sestra opravdu je filmová hvězda. Na závěr jsem jim zahrál na Otamatone, načež mi řekli, že postupuji do druhého kola, protože „jsem velmi odlišný od ostatních účastníků“.

To se stalo v neděli. Druhé kolo se konalo ve středu a do té doby jsem si musel sehnat zdravotní potvrzení od doktora a výpis z trestního rejstříku.

Středa začala tím, že jsem šel na projekci filmu Futurologický kongres, jenž vypráví o herečce, která se nechá zdigitalizovat a prodá filmovému studiu práva, aby si dělalo s její identitou, co se mu zachce, čímž je zničen její reálný život.

Film skončil a já dorazil znovu do hotelu.

Atmosféra byla výrazně hustší, než v neděli, protože bylo mnohem více lidí napěchováno do mnohem menšího prostoru (zřejmě přišli všichni vybraní z celého prvního dne na stejnou hodinu dne druhého). A také šlo o mnohem pečlivější selekci přítomných, kdy prakticky každý muž měl nagelovanou hlavu a náušnice, a každá žena měla tetování a prsa (nejvíce mě zaujal vytetovaný nápis „Pretty Women“ [sic] na jednom ženském prsu). Někteří přítomní měli vše současně:

(Tato bytost měla jednu polovinu těla mužskou a druhou ženskou – včetně šatů, vlasů a líčení. Bohužel nemám záběr zepředu.)

Také kamarádská atmosféra zde byla podstatně hutnější, a vypadalo to, že se navzájem znají skoro všichni. Kromě výše zmíněného Two-Face mě nejvíce zaujal strašidelně vyhlížející starší snědý pán s plyšovým vlkem, který je i na této fotografii:
Zde jsem mimoděk vyslechl několik zajímavých hovorů, mimo jiné jednoho mladíka, který si pochvaloval, že sice seděl ve vězení, ale že to nemá v rejstříku, takže pohoda. A chlubil se, že teď bude mrdat jednu moc hezkou holku, která ještě nemrdala. Jeho kamarádka ho ovšem upozornila, že sice (ta holka) nemrdala, ale že ona (ta kamarádka) teď kvůli ní asi dostane podmínku, ale že to bude až po přijetí do vily, takže pohoda. Oběma bych hádal asi tak 20 let.
Po necelých dvou hodinách čekání jsem dostal číslo a bylo mi řečeno, že mám přijít za tři hodiny – což bylo super, protože jsem si akorát stihl odskočit na další novinářskou projekci (tentokrát Pain & Gain Michaela Baye).
(Tričko na počest pana Kubricka. Neocenil nikdo.)
Po filmu jsem se vrátil do hotelu, kde bylo na chodbách naskládáno snad ještě víc lidí, než předtím (takže to s příchody a odchody fungovalo zřejmě nějak složitěji, netuším jak).
Zasmál jsem se a po ujištění pořadatelky, že to bude trvat ještě nejméně tři hodiny, jsem odjel jsem domů na schůzi Společenství vlastníků našeho domu.
Po dalších třech hodinách (tedy už okolo osmé večer) jsem se vrátil zpět do hotelu a bylo zde snad ještě víc lidí, než předtím (rozhodně přes 100), přičemž někteří už dost hlasitě nadávali, že tam leží od rána (tzn. 10 hodin), že nic nejedli a že jim za chvíli jede poslední vlak zpátky do Valašského Meziříčí. Kdybych se nenacházel v České republice, byl bych přesvědčen, že je celý konkurs pečlivě navržen tak, aby psychologicky vytřídil kandidáty už při čekání.
Celý den zde vše probíhalo před jedinou komisí (asi desetičlennou), kam byli lidé povolávání po skupinách, po dvou až osmi. Když mě zavolali jako jednoho samostatného, hned jsem si připadal důležitý.
Důležitě vypadajícím lidem jsem byl představen jako „To je pan Fuka, kterého možná znáte z televize, kde mluví o IT, a asi úplně nejvíc ze všech kandidátů vybočuje“.
Načež se mě dva zjevně inteligentní vedoucí komise (míněno zcela neironicky) velmi decentně vyptávali na to, zda se cítím nadřazený nad ostatními soutěžícími a zda se hodlám aktivně zapojit do života ve vile. Na to jsem jim podle pravdy odpověděl („ano“ / „ano“), nic dalšího předvést nechtěli, poslali mě čekat dalších 20 minut a pak mi bylo sděleno, že mi děkují za snahu a sbohem.
Byl jsem z toho trochu smutný, ale vnuklo mi to nápad na ještě lepší sociální experiment. Uspořádám něco jako Vyvolené ve svém sklepě (1 x 4 metry). Očekávejte brzy vyhlášení konkursu.

Nevyvolený!

Zdroj: František Fuka | Červenec 31st, 2013
TL;DR: Ve vile nebudu.

Začalo to tím, že na FFFILM chatu kdosi upozornil na přihlašovací formulář do nového ročního soutěže „Vyvolení“, s tím, že bych se tam měl přihlásit.

Po velmi krátkém přemýšlení a ještě kratší konzultaci s manželkou, jsem dospěl k názoru, že se nacházím právě v té správné etapě svého života na to, abych zažil něco takového. A přihlášku jsem odeslal (a musel jsem ji vyplňovat celou dvakrát, protože napoprvé „server error“):

VyVolení - formulář

Načež mi přišla pozvánka na první kolo konkursu, do pražského hotelu.

Zde jsem po dvouhodinovém čekání dostal přidělenu „místnost 1″, což mě naplnilo radostí, neboť se do ní chodilo po jednom a čekalo nás před ní poměrně málo, zatímco do místností 2 a 3 se chodilo po skupinkách a přítomní se přeřvávali o pozornost dveřníka, který je vybíral (jeden z přítomných kandidátů například měl taktiku, spočívající v tom, že vždy po nástupu dveřníka vykřikl „prcat!“ a začal se hlasitě smát). Občas je dveřník vybíral podle toho, jak řvali, občas sám  vznesl požadavek jako „Kdo je tady čtyřprocentní?“, „Nějaký mladý kluky!“ atd…

(Tričko na počest Chuckyho)

Říkal jsem si, bůhvíjak nejsem originální s přezdívkou „Fuxoft“, ale na hrudích ostatních jsem zachytil přezdívky jako:

  • Fabio
  • Olík Kolík
  • Šuly (muž)
  • Pecina (děvče)
  • Milísek
  • Iris Božská
  • Kříženeček

Překvapilo mě, že spousta přítomných kandidátů (nejméně polovina) se zjevně znala s ostatními a družně s nimi komunikovala okamžitě po vstupu do sálu. Pak začalo vycházet najevo, že se znají z jiných konkursů na jiné akce, například z „X-Faktoru“, ale to už jsem šel dovnitř.

Zde byla tročlenná komise, která se mě vyptávala na různé intimní věci, na které jsem popravdě odpovídal, aniž bych se snažil dělat humory. Především je zajímalo, jestli mě opravdu přitahují mladá děvčata, jestli mé manželce nevadí, že s těmi děvčaty budu ve vile souložit a jestli mně nevadí, že má manželka bude za mého pobytu souložit s někým jiným.

Po chvíli mě nejmladší člen komise identifikoval („já vás viděl na Eurogamer.cz“) a zřejmě si v tu chvíli našli na laptopu mou homepage, protože se mě následně ptali na věci z mého hierarchického self-profilu, například jestli moje sestra opravdu je filmová hvězda. Na závěr jsem jim zahrál na Otamatone, načež mi řekli, že postupuji do druhého kola, protože „jsem velmi odlišný od ostatních účastníků“.

To se stalo v neděli. Druhé kolo se konalo ve středu a do té doby jsem si musel sehnat zdravotní potvrzení od doktora a výpis z trestního rejstříku.

Středa začala tím, že jsem šel na projekci filmu Futurologický kongres, jenž vypráví o herečce, která se nechá zdigitalizovat a prodá filmovému studiu práva, aby si dělalo s její identitou, co se mu zachce, čímž je zničen její reálný život.

Film skončil a já dorazil znovu do hotelu.

Atmosféra byla výrazně hustší, než v neděli, protože bylo mnohem více lidí napěchováno do mnohem menšího prostoru (zřejmě přišli všichni vybraní z celého prvního dne na stejnou hodinu dne druhého). A také šlo o mnohem pečlivější selekci přítomných, kdy prakticky každý muž měl nagelovanou hlavu a náušnice, a každá žena měla tetování a prsa (nejvíce mě zaujal vytetovaný nápis „Pretty Women“ [sic] na jednom ženském prsu). Někteří přítomní měli vše současně:

(Tato bytost měla jednu polovinu těla mužskou a druhou ženskou – včetně šatů, vlasů a líčení. Bohužel nemám záběr zepředu.)

Také kamarádská atmosféra zde byla podstatně hutnější, a vypadalo to, že se navzájem znají skoro všichni. Kromě výše zmíněného Two-Face mě nejvíce zaujal strašidelně vyhlížející starší snědý pán s plyšovým vlkem, který je i na této fotografii:
Zde jsem mimoděk vyslechl několik zajímavých hovorů, mimo jiné jednoho mladíka, který si pochvaloval, že sice seděl ve vězení, ale že to nemá v rejstříku, takže pohoda. A chlubil se, že teď bude mrdat jednu moc hezkou holku, která ještě nemrdala. Jeho kamarádka ho ovšem upozornila, že sice (ta holka) nemrdala, ale že ona (ta kamarádka) teď kvůli ní asi dostane podmínku, ale že to bude až po přijetí do vily, takže pohoda. Oběma bych hádal asi tak 20 let.
Po necelých dvou hodinách čekání jsem dostal číslo a bylo mi řečeno, že mám přijít za tři hodiny – což bylo super, protože jsem si akorát stihl odskočit na další novinářskou projekci (tentokrát Pain & Gain Michaela Baye).
(Tričko na počest pana Kubricka. Neocenil nikdo.)
Po filmu jsem se vrátil do hotelu, kde bylo na chodbách naskládáno snad ještě víc lidí, než předtím (takže to s příchody a odchody fungovalo zřejmě nějak složitěji, netuším jak).
Zasmál jsem se a po ujištění pořadatelky, že to bude trvat ještě nejméně tři hodiny, jsem odjel jsem domů na schůzi Společenství vlastníků našeho domu.
Po dalších třech hodinách (tedy už okolo osmé večer) jsem se vrátil zpět do hotelu a bylo zde snad ještě víc lidí, než předtím (rozhodně přes 100), přičemž někteří už dost hlasitě nadávali, že tam leží od rána (tzn. 10 hodin), že nic nejedli a že jim za chvíli jede poslední vlak zpátky do Valašského Meziříčí. Kdybych se nenacházel v České republice, byl bych přesvědčen, že je celý konkurs pečlivě navržen tak, aby psychologicky vytřídil kandidáty už při čekání.
Celý den zde vše probíhalo před jedinou komisí (asi desetičlennou), kam byli lidé povolávání po skupinách, po dvou až osmi. Když mě zavolali jako jednoho samostatného, hned jsem si připadal důležitý.
Důležitě vypadajícím lidem jsem byl představen jako „To je pan Fuka, kterého možná znáte z televize, kde mluví o IT, a asi úplně nejvíc ze všech kandidátů vybočuje“.
Načež se mě dva zjevně inteligentní vedoucí komise (míněno zcela neironicky) velmi decentně vyptávali na to, zda se cítím nadřazený nad ostatními soutěžícími a zda se hodlám aktivně zapojit do života ve vile. Na to jsem jim podle pravdy odpověděl („ano“ / „ano“), nic dalšího předvést nechtěli, poslali mě čekat dalších 20 minut a pak mi bylo sděleno, že mi děkují za snahu a sbohem.
Byl jsem z toho trochu smutný, ale vnuklo mi to nápad na ještě lepší sociální experiment. Uspořádám něco jako Vyvolené ve svém sklepě (1 x 4 metry). Očekávejte brzy vyhlášení konkursu.

Nevyvolený!

Zdroj: František Fuka | Červenec 31st, 2013
TL;DR: Ve vile nebudu.

Začalo to tím, že na FFFILM chatu kdosi upozornil na přihlašovací formulář do nového ročního soutěže „Vyvolení“, s tím, že bych se tam měl přihlásit.

Po velmi krátkém přemýšlení a ještě kratší konzultaci s manželkou, jsem dospěl k názoru, že se nacházím právě v té správné etapě svého života na to, abych zažil něco takového. A přihlášku jsem odeslal (a musel jsem ji vyplňovat celou dvakrát, protože napoprvé „server error“):

VyVolení - formulář

Načež mi přišla pozvánka na první kolo konkursu, do pražského hotelu.

Zde jsem po dvouhodinovém čekání dostal přidělenu „místnost 1″, což mě naplnilo radostí, neboť se do ní chodilo po jednom a čekalo nás před ní poměrně málo, zatímco do místností 2 a 3 se chodilo po skupinkách a přítomní se přeřvávali o pozornost dveřníka, který je vybíral (jeden z přítomných kandidátů například měl taktiku, spočívající v tom, že vždy po nástupu dveřníka vykřikl „prcat!“ a začal se hlasitě smát). Občas je dveřník vybíral podle toho, jak řvali, občas sám  vznesl požadavek jako „Kdo je tady čtyřprocentní?“, „Nějaký mladý kluky!“ atd…

(Tričko na počest Chuckyho)

Říkal jsem si, bůhvíjak nejsem originální s přezdívkou „Fuxoft“, ale na hrudích ostatních jsem zachytil přezdívky jako:

  • Fabio
  • Olík Kolík
  • Šuly (muž)
  • Pecina (děvče)
  • Milísek
  • Iris Božská
  • Kříženeček

Překvapilo mě, že spousta přítomných kandidátů (nejméně polovina) se zjevně znala s ostatními a družně s nimi komunikovala okamžitě po vstupu do sálu. Pak začalo vycházet najevo, že se znají z jiných konkursů na jiné akce, například z „X-Faktoru“, ale to už jsem šel dovnitř.

Zde byla tročlenná komise, která se mě vyptávala na různé intimní věci, na které jsem popravdě odpovídal, aniž bych se snažil dělat humory. Především je zajímalo, jestli mě opravdu přitahují mladá děvčata, jestli mé manželce nevadí, že s těmi děvčaty budu ve vile souložit a jestli mně nevadí, že má manželka bude za mého pobytu souložit s někým jiným.

Po chvíli mě nejmladší člen komise identifikoval („já vás viděl na Eurogamer.cz“) a zřejmě si v tu chvíli našli na laptopu mou homepage, protože se mě následně ptali na věci z mého hierarchického self-profilu, například jestli moje sestra opravdu je filmová hvězda. Na závěr jsem jim zahrál na Otamatone, načež mi řekli, že postupuji do druhého kola, protože „jsem velmi odlišný od ostatních účastníků“.

To se stalo v neděli. Druhé kolo se konalo ve středu a do té doby jsem si musel sehnat zdravotní potvrzení od doktora a výpis z trestního rejstříku.

Středa začala tím, že jsem šel na projekci filmu Futurologický kongres, jenž vypráví o herečce, která se nechá zdigitalizovat a prodá filmovému studiu práva, aby si dělalo s její identitou, co se mu zachce, čímž je zničen její reálný život.

Film skončil a já dorazil znovu do hotelu.

Atmosféra byla výrazně hustší, než v neděli, protože bylo mnohem více lidí napěchováno do mnohem menšího prostoru (zřejmě přišli všichni vybraní z celého prvního dne na stejnou hodinu dne druhého). A také šlo o mnohem pečlivější selekci přítomných, kdy prakticky každý muž měl nagelovanou hlavu a náušnice, a každá žena měla tetování a prsa (nejvíce mě zaujal vytetovaný nápis „Pretty Women“ [sic] na jednom ženském prsu). Někteří přítomní měli vše současně:

(Tato bytost měla jednu polovinu těla mužskou a druhou ženskou – včetně šatů, vlasů a líčení. Bohužel nemám záběr zepředu.)

Také kamarádská atmosféra zde byla podstatně hutnější, a vypadalo to, že se navzájem znají skoro všichni. Kromě výše zmíněného Two-Face mě nejvíce zaujal strašidelně vyhlížející starší snědý pán s plyšovým vlkem, který je i na této fotografii:
Zde jsem mimoděk vyslechl několik zajímavých hovorů, mimo jiné jednoho mladíka, který si pochvaloval, že sice seděl ve vězení, ale že to nemá v rejstříku, takže pohoda. A chlubil se, že teď bude mrdat jednu moc hezkou holku, která ještě nemrdala. Jeho kamarádka ho ovšem upozornila, že sice (ta holka) nemrdala, ale že ona (ta kamarádka) teď kvůli ní asi dostane podmínku, ale že to bude až po přijetí do vily, takže pohoda. Oběma bych hádal asi tak 20 let.
Po necelých dvou hodinách čekání jsem dostal číslo a bylo mi řečeno, že mám přijít za tři hodiny – což bylo super, protože jsem si akorát stihl odskočit na další novinářskou projekci (tentokrát Pain & Gain Michaela Baye).
(Tričko na počest pana Kubricka. Neocenil nikdo.)
Po filmu jsem se vrátil do hotelu, kde bylo na chodbách naskládáno snad ještě víc lidí, než předtím (takže to s příchody a odchody fungovalo zřejmě nějak složitěji, netuším jak).
Zasmál jsem se a po ujištění pořadatelky, že to bude trvat ještě nejméně tři hodiny, jsem odjel jsem domů na schůzi Společenství vlastníků našeho domu.
Po dalších třech hodinách (tedy už okolo osmé večer) jsem se vrátil zpět do hotelu a bylo zde snad ještě víc lidí, než předtím (rozhodně přes 100), přičemž někteří už dost hlasitě nadávali, že tam leží od rána (tzn. 10 hodin), že nic nejedli a že jim za chvíli jede poslední vlak zpátky do Valašského Meziříčí. Kdybych se nenacházel v České republice, byl bych přesvědčen, že je celý konkurs pečlivě navržen tak, aby psychologicky vytřídil kandidáty už při čekání.
Celý den zde vše probíhalo před jedinou komisí (asi desetičlennou), kam byli lidé povolávání po skupinách, po dvou až osmi. Když mě zavolali jako jednoho samostatného, hned jsem si připadal důležitý.
Důležitě vypadajícím lidem jsem byl představen jako „To je pan Fuka, kterého možná znáte z televize, kde mluví o IT, a asi úplně nejvíc ze všech kandidátů vybočuje“.
Načež se mě dva zjevně inteligentní vedoucí komise (míněno zcela neironicky) velmi decentně vyptávali na to, zda se cítím nadřazený nad ostatními soutěžícími a zda se hodlám aktivně zapojit do života ve vile. Na to jsem jim podle pravdy odpověděl („ano“ / „ano“), nic dalšího předvést nechtěli, poslali mě čekat dalších 20 minut a pak mi bylo sděleno, že mi děkují za snahu a sbohem.
Byl jsem z toho trochu smutný, ale vnuklo mi to nápad na ještě lepší sociální experiment. Uspořádám něco jako Vyvolené ve svém sklepě (1 x 4 metry). Očekávejte brzy vyhlášení konkursu.

Diagnózy času: Film jako diagnostický nástroj poválečných sociálních příznaků

Zdroj: iNDiEFiLM | Červenec 31st, 2013

Simon Says (2006)

Zdroj: Horory. Recenze film | Červenec 31st, 2013

Simon k: Zemi“

Red 2 – Panovačná hysterka komanduje vysloužilé zabijáky – recenze

Zdroj: Filip Šula | Červenec 31st, 2013

CZ Premiéra: 1.8.2013 Bývalý vládní agent Frank Moses (Willis) žije v poklidném a stereotypním vztahu s temperamentní Sarah (Parker). On si užívá života v civilu, ona se pekelně nudí. Z šedi je vytrhne Frankův paranoidní kamarád Marvin (Malkovich) a s ním další škraloup z minulosti – kdosi se snaží získat převratnou zbraň, jejíhož vynálezce Frank před lety nedokázal ochránit. A samozřejmě [...]

Miroslav Krobot natáčí svůj filmový debut Díra u Hanušovic

Zdroj: Týden.cz | Červenec 31st, 2013

Umělecký šéf Dejvického divadla v Praze, režisér a herec Miroslav Krobot začal natáčet svůj první celovečerní snímek Díra u Hanušovic. Scénář k tomuto svému režijnímu filmovému debutu napsal se spolužákem z gymnázia psychologem Lubomírem Smékalem. Jako herec se Krobot naposledy objevil ve snímcích Okresní přebor – Poslední zápas Pepika Hnátka, Revival či Alois Nebel. Právě ten vznikal poblíž jeho rodiště Šumperku; a v tomto projektu se Krobot do krajiny Jeseníků vrátil.

Virální video k X-Men: Days of Future Past představuje záporáka

Zdroj: Filip Šula | Červenec 31st, 2013

V závěru Wolverina jsme mohli vidět logo společnosti Trask Industries, nyní Marvel uvolnil virální video, které firmu představuje. A s ní s největší pravděpodobností i hlavního záporáka. Kdo že jím bude? Nejspíš Larry Trask, mutant, schopný předvídat budoucnost, který využívá své technické nadání k výrobě obřích robotů, zvaných Sentinely. Jednoho takového jsme mohli vidět v úvodu filmu X-Men: Poslední vzdor. [...]

Jasmíniny slzy (Blue Jasmine) – Woody Allen na otočce v San Francisku – recenze

Zdroj: Jan Varga | Červenec 30th, 2013

CZ Premiéra: 1.8.2013 Jasmine (Cate Blanchett) nedostudovala školu, ani nikdy v životě nepracovala, protože se vdala za šarmantního a bohatého podnikatele (Alec Baldwin). Zvykla si na život smetánky, vysoký životní styl, šperky a luxus. Po mnoha letech zdánlivě ideálního manželství se však její manžel ocitá ve vězení za finanční podvody a zdrcená Jasmine se stěhuje z New [...]