Recenze: Vojta Lavička: Nahoru a dolů – 40%

Zdroj: František Fuka | Březen 31st, 2013

Vojtěch Lavička (narozen 1973) se vyznačuje tím, že:

  • Je Rom
    • a aktivista
  • Hrál na housle
    • sólo
    • s Deep Sweden
    • s Gypsy.cz
    • s Banda.cz
  • Dělal moderátora
    • v rozhlase
    • v televizi
  • Vystřídal několik partnerek
    • a měl s nimi několik dětí
  • Neví přesně, co od života chce
  • Nechce se stěhovat do Kanady
A o něm je dokument Heleny Třeštíkové, která ho zachytávala déle než 15 let jeho života.

Přestože Vojtěch Lavička dělal spoustu různých věcí, z filmu to nevypadá, že by nějaká z nich byla nějak výjimečně zajímavá.

Film skáče dopředu po měsících i letech a obsahuje spoustu segmentů, které vypadají jako příslib něčeho zajímavého:

  • Lavička se prochází po hororovém autozdevastovaném romském ghettu a vysvětluje, že romové prostě asi pracovat nikdy nebudou, protože k tomu nevidí jediný důvod, neboť stejně peněz mají i bez práce.
  • Lavička dělá moderátora v televizi, dojde tam k nějakému rasovému konfliktu a k nuceným personálním změnám, Lavička odejde jinam.
  • Lavička má téměř dospělého syna (s neromkou), kterého většinu jeho dospívání zcela ignoroval, a najednou mu připomíná, aby nikdy v životě nezapomněl, že je Rom (což není).
  • Lavička hraje v kapele Gypsy.cz, jejíž kariéra vyvrcholí neuvěřitelným teroristickým výstupem na Eurovizi v Moskvě, kde se umístí na hezkém posledním místě s nula body. Což ze zákulisí realtime komentuje rezignovaný Rejžek, smutně vzpomínající na dobu komentování Oscarů.
Lavička je ten s houslemi a tmavým kloboukem



Dokázal bych si představit celovečerní dokument o tom, jak se romský aktivista prochází po ghettech, rozmlouvá s jejich obyvateli a vysvětluje nám své názory na problematiku.

Dokázal bych si představit celovečerní dokument o rasové rozmíšce v televizním studiu.

Dokázal bych si představit celovečerní dokument o nespolehlivém otci, který se najednou začne sobecky zajímat o svého dospívajícího syna.

Dokázal bych si představit celovečerní dokument o kapele, která začíná jako zajímavý mix rapu a cikánské lidové hudby, aby po různých peripetiích klesla na samé dno showbyznysu, respektive někam do záporných hodnot (nula bodů znamená, že se nelíbili ani Českým divákům).

Tento dokument ovšem každé z těchto podzápletek věnuje jen 10-15 minut, na přeskáčku s jinými, méně zajímavými podzápletkami.

Podle následné diskuse s režisérkou byl problém v tom, že Lavička často beze stopy mizel, takže v dokumentů chybí celé roky jeho života (pak se objeví v další scéně, má jinou partnerku, jiné zaměstnání a o minulosti nechce moc mluvit). Tudíž nebylo dost materiálu k dokumentování.

Ledacos zachraňuje řemeslná zručnost Třeštíkové, takže nedochází k tomu, že bychom se vyloženě nesnesitelně nudili. Ale jde o její zatím nejméně zajímavý dokument (aspoň z těch, co jsem viděl).

Recenze: Vojta Lavička: Nahoru a dolů – 40%

Zdroj: František Fuka | Březen 31st, 2013

Vojtěch Lavička (narozen 1973) se vyznačuje tím, že:

  • Je Rom
    • a aktivista
  • Hrál na housle
    • sólo
    • s Deep Sweden
    • s Gypsy.cz
    • s Banda.cz
  • Dělal moderátora
    • v rozhlase
    • v televizi
  • Vystřídal několik partnerek
    • a měl s nimi několik dětí
  • Neví přesně, co od života chce
  • Nechce se stěhovat do Kanady
A o něm je dokument Heleny Třeštíkové, která ho zachytávala déle než 15 let jeho života.

Přestože Vojtěch Lavička dělal spoustu různých věcí, z filmu to nevypadá, že by nějaká z nich byla nějak výjimečně zajímavá.

Film skáče dopředu po měsících i letech a obsahuje spoustu segmentů, které vypadají jako příslib něčeho zajímavého:

  • Lavička se prochází po hororovém autozdevastovaném romském ghettu a vysvětluje, že romové prostě asi pracovat nikdy nebudou, protože k tomu nevidí jediný důvod, neboť stejně peněz mají i bez práce.
  • Lavička dělá moderátora v televizi, dojde tam k nějakému rasovému konfliktu a k nuceným personálním změnám, Lavička odejde jinam.
  • Lavička má téměř dospělého syna (s neromkou), kterého většinu jeho dospívání zcela ignoroval, a najednou mu připomíná, aby nikdy v životě nezapomněl, že je Rom (což není).
  • Lavička hraje v kapele Gypsy.cz, jejíž kariéra vyvrcholí neuvěřitelným teroristickým výstupem na Eurovizi v Moskvě, kde se umístí na hezkém posledním místě s nula body. Což ze zákulisí realtime komentuje rezignovaný Rejžek, smutně vzpomínající na dobu komentování Oscarů.
Lavička je ten s houslemi a tmavým kloboukem



Dokázal bych si představit celovečerní dokument o tom, jak se romský aktivista prochází po ghettech, rozmlouvá s jejich obyvateli a vysvětluje nám své názory na problematiku.

Dokázal bych si představit celovečerní dokument o rasové rozmíšce v televizním studiu.

Dokázal bych si představit celovečerní dokument o nespolehlivém otci, který se najednou začne sobecky zajímat o svého dospívajícího syna.

Dokázal bych si představit celovečerní dokument o kapele, která začíná jako zajímavý mix rapu a cikánské lidové hudby, aby po různých peripetiích klesla na samé dno showbyznysu, respektive někam do záporných hodnot (nula bodů znamená, že se nelíbili ani Českým divákům).

Tento dokument ovšem každé z těchto podzápletek věnuje jen 10-15 minut, na přeskáčku s jinými, méně zajímavými podzápletkami.

Podle následné diskuse s režisérkou byl problém v tom, že Lavička často beze stopy mizel, takže v dokumentů chybí celé roky jeho života (pak se objeví v další scéně, má jinou partnerku, jiné zaměstnání a o minulosti nechce moc mluvit). Tudíž nebylo dost materiálu k dokumentování.

Ledacos zachraňuje řemeslná zručnost Třeštíkové, takže nedochází k tomu, že bychom se vyloženě nesnesitelně nudili. Ale jde o její zatím nejméně zajímavý dokument (aspoň z těch, co jsem viděl).

Recenze: Vojta Lavička: Nahoru a dolů – 40%

Zdroj: František Fuka | Březen 31st, 2013

Vojtěch Lavička (narozen 1973) se vyznačuje tím, že:

  • Je Rom
    • a aktivista
  • Hrál na housle
    • sólo
    • s Deep Sweden
    • s Gypsy.cz
    • s Banda.cz
  • Dělal moderátora
    • v rozhlase
    • v televizi
  • Vystřídal několik partnerek
    • a měl s nimi několik dětí
  • Neví přesně, co od života chce
  • Nechce se stěhovat do Kanady
A o něm je dokument Heleny Třeštíkové, která ho zachytávala déle než 15 let jeho života.

Přestože Vojtěch Lavička dělal spoustu různých věcí, z filmu to nevypadá, že by nějaká z nich byla nějak výjimečně zajímavá.

Film skáče dopředu po měsících i letech a obsahuje spoustu segmentů, které vypadají jako příslib něčeho zajímavého:

  • Lavička se prochází po hororovém autozdevastovaném romském ghettu a vysvětluje, že romové prostě asi pracovat nikdy nebudou, protože k tomu nevidí jediný důvod, neboť stejně peněz mají i bez práce.
  • Lavička dělá moderátora v televizi, dojde tam k nějakému rasovému konfliktu a k nuceným personálním změnám, Lavička odejde jinam.
  • Lavička má téměř dospělého syna (s neromkou), kterého většinu jeho dospívání zcela ignoroval, a najednou mu připomíná, aby nikdy v životě nezapomněl, že je Rom (což není).
  • Lavička hraje v kapele Gypsy.cz, jejíž kariéra vyvrcholí neuvěřitelným teroristickým výstupem na Eurovizi v Moskvě, kde se umístí na hezkém posledním místě s nula body. Což ze zákulisí realtime komentuje rezignovaný Rejžek, smutně vzpomínající na dobu komentování Oscarů.
Lavička je ten s houslemi a tmavým kloboukem



Dokázal bych si představit celovečerní dokument o tom, jak se romský aktivista prochází po ghettech, rozmlouvá s jejich obyvateli a vysvětluje nám své názory na problematiku.

Dokázal bych si představit celovečerní dokument o rasové rozmíšce v televizním studiu.

Dokázal bych si představit celovečerní dokument o nespolehlivém otci, který se najednou začne sobecky zajímat o svého dospívajícího syna.

Dokázal bych si představit celovečerní dokument o kapele, která začíná jako zajímavý mix rapu a cikánské lidové hudby, aby po různých peripetiích klesla na samé dno showbyznysu, respektive někam do záporných hodnot (nula bodů znamená, že se nelíbili ani Českým divákům).

Tento dokument ovšem každé z těchto podzápletek věnuje jen 10-15 minut, na přeskáčku s jinými, méně zajímavými podzápletkami.

Podle následné diskuse s režisérkou byl problém v tom, že Lavička často beze stopy mizel, takže v dokumentů chybí celé roky jeho života (pak se objeví v další scéně, má jinou partnerku, jiné zaměstnání a o minulosti nechce moc mluvit). Tudíž nebylo dost materiálu k dokumentování.

Ledacos zachraňuje řemeslná zručnost Třeštíkové, takže nedochází k tomu, že bychom se vyloženě nesnesitelně nudili. Ale jde o její zatím nejméně zajímavý dokument (aspoň z těch, co jsem viděl).

Recenze: Vojta Lavička: Nahoru a dolů – 40%

Zdroj: František Fuka | Březen 31st, 2013

Vojtěch Lavička (narozen 1973) se vyznačuje tím, že:

  • Je Rom
    • a aktivista
  • Hrál na housle
    • sólo
    • s Deep Sweden
    • s Gypsy.cz
    • s Banda.cz
  • Dělal moderátora
    • v rozhlase
    • v televizi
  • Vystřídal několik partnerek
    • a měl s nimi několik dětí
  • Neví přesně, co od života chce
  • Nechce se stěhovat do Kanady
A o něm je dokument Heleny Třeštíkové, která ho zachytávala déle než 15 let jeho života.

Přestože Vojtěch Lavička dělal spoustu různých věcí, z filmu to nevypadá, že by nějaká z nich byla nějak výjimečně zajímavá.

Film skáče dopředu po měsících i letech a obsahuje spoustu segmentů, které vypadají jako příslib něčeho zajímavého:

  • Lavička se prochází po hororovém autozdevastovaném romském ghettu a vysvětluje, že romové prostě asi pracovat nikdy nebudou, protože k tomu nevidí jediný důvod, neboť stejně peněz mají i bez práce.
  • Lavička dělá moderátora v televizi, dojde tam k nějakému rasovému konfliktu a k nuceným personálním změnám, Lavička odejde jinam.
  • Lavička má téměř dospělého syna (s neromkou), kterého většinu jeho dospívání zcela ignoroval, a najednou mu připomíná, aby nikdy v životě nezapomněl, že je Rom (což není).
  • Lavička hraje v kapele Gypsy.cz, jejíž kariéra vyvrcholí neuvěřitelným teroristickým výstupem na Eurovizi v Moskvě, kde se umístí na hezkém posledním místě s nula body. Což ze zákulisí realtime komentuje rezignovaný Rejžek, smutně vzpomínající na dobu komentování Oscarů.
Lavička je ten s houslemi a tmavým kloboukem



Dokázal bych si představit celovečerní dokument o tom, jak se romský aktivista prochází po ghettech, rozmlouvá s jejich obyvateli a vysvětluje nám své názory na problematiku.

Dokázal bych si představit celovečerní dokument o rasové rozmíšce v televizním studiu.

Dokázal bych si představit celovečerní dokument o nespolehlivém otci, který se najednou začne sobecky zajímat o svého dospívajícího syna.

Dokázal bych si představit celovečerní dokument o kapele, která začíná jako zajímavý mix rapu a cikánské lidové hudby, aby po různých peripetiích klesla na samé dno showbyznysu, respektive někam do záporných hodnot (nula bodů znamená, že se nelíbili ani Českým divákům).

Tento dokument ovšem každé z těchto podzápletek věnuje jen 10-15 minut, na přeskáčku s jinými, méně zajímavými podzápletkami.

Podle následné diskuse s režisérkou byl problém v tom, že Lavička často beze stopy mizel, takže v dokumentů chybí celé roky jeho života (pak se objeví v další scéně, má jinou partnerku, jiné zaměstnání a o minulosti nechce moc mluvit). Tudíž nebylo dost materiálu k dokumentování.

Ledacos zachraňuje řemeslná zručnost Třeštíkové, takže nedochází k tomu, že bychom se vyloženě nesnesitelně nudili. Ale jde o její zatím nejméně zajímavý dokument (aspoň z těch, co jsem viděl).

Peklo je pro hrdiny (Hell Is For Heroes) – Výbušný McQueen bojuje s Němci – válečné

Zdroj: Jan Hauer | Březen 31st, 2013

Reese (McQueen), podmračený a odtažitý voják, zastával funkci seržanta a získal také vyznamenání za statečnost. Po napadení nadřízeného se však dostal k polnímu soudu, byl degradován a převelen k jiné jednotce. Ta se zrovna nachází mimo frontu na odpočinku po předchozím nasazení a chystá se na brzký návrat do Spojených států. Vzhledem k aktivitě nepřítele s ní však má [...]

Bubeník tvrdí muziku

Zdroj: František Fuka | Březen 31st, 2013

Pár praktických ukázek k rytmické části seriálu o skládání hudby, na které jsem náhodou narazil:

Level 1: Základy. Udržovat rytmus, neztrácet výdrž (od 1:20)!

(Modernější verze pro teenagery)

Level 2: Asijská elegance až do hrobu (od 1:20):

Level 3: Tripping:

Bubeník tvrdí muziku

Zdroj: František Fuka | Březen 31st, 2013

Pár praktických ukázek k rytmické části seriálu o skládání hudby, na které jsem náhodou narazil:

Level 1: Základy. Udržovat rytmus, neztrácet výdrž (od 1:20)!

(Modernější verze pro teenagery)

Level 2: Asijská elegance až do hrobu (od 1:20):

Level 3: Tripping:

Bubeník tvrdí muziku

Zdroj: František Fuka | Březen 31st, 2013

Pár praktických ukázek k rytmické části seriálu o skládání hudby, na které jsem náhodou narazil:

Level 1: Základy. Udržovat rytmus, neztrácet výdrž (od 1:20)!

(Modernější verze pro teenagery)

Level 2: Asijská elegance až do hrobu (od 1:20):

Level 3: Tripping:

Bubeník tvrdí muziku

Zdroj: František Fuka | Březen 31st, 2013

Pár praktických ukázek k rytmické části seriálu o skládání hudby, na které jsem náhodou narazil:

Level 1: Základy. Udržovat rytmus, neztrácet výdrž (od 1:20)!

(Modernější verze pro teenagery)

Level 2: Asijská elegance až do hrobu (od 1:20):

Level 3: Tripping:

Bubeník tvrdí muziku

Zdroj: František Fuka | Březen 31st, 2013

Pár praktických ukázek k rytmické části seriálu o skládání hudby, na které jsem náhodou narazil:

Level 1: Základy. Udržovat rytmus, neztrácet výdrž (od 1:20)!

(Modernější verze pro teenagery)

Level 2: Asijská elegance až do hrobu (od 1:20):

Level 3: Tripping: