Recenze: Vojta Lavička: Nahoru a dolů – 40%
Zdroj: František Fuka | Březen 31st, 2013Vojtěch Lavička (narozen 1973) se vyznačuje tím, že:
- Je Rom
- a aktivista
- Hrál na housle
- sólo
- s Deep Sweden
- s Gypsy.cz
- s Banda.cz
- Dělal moderátora
- v rozhlase
- v televizi
- Vystřídal několik partnerek
- a měl s nimi několik dětí
- Neví přesně, co od života chce
- Nechce se stěhovat do Kanady
Přestože Vojtěch Lavička dělal spoustu různých věcí, z filmu to nevypadá, že by nějaká z nich byla nějak výjimečně zajímavá.
Film skáče dopředu po měsících i letech a obsahuje spoustu segmentů, které vypadají jako příslib něčeho zajímavého:
- Lavička se prochází po hororovém autozdevastovaném romském ghettu a vysvětluje, že romové prostě asi pracovat nikdy nebudou, protože k tomu nevidí jediný důvod, neboť stejně peněz mají i bez práce.
- Lavička dělá moderátora v televizi, dojde tam k nějakému rasovému konfliktu a k nuceným personálním změnám, Lavička odejde jinam.
- Lavička má téměř dospělého syna (s neromkou), kterého většinu jeho dospívání zcela ignoroval, a najednou mu připomíná, aby nikdy v životě nezapomněl, že je Rom (což není).
- Lavička hraje v kapele Gypsy.cz, jejíž kariéra vyvrcholí neuvěřitelným teroristickým výstupem na Eurovizi v Moskvě, kde se umístí na hezkém posledním místě s nula body. Což ze zákulisí realtime komentuje rezignovaný Rejžek, smutně vzpomínající na dobu komentování Oscarů.
Dokázal bych si představit celovečerní dokument o tom, jak se romský aktivista prochází po ghettech, rozmlouvá s jejich obyvateli a vysvětluje nám své názory na problematiku.
Dokázal bych si představit celovečerní dokument o rasové rozmíšce v televizním studiu.
Dokázal bych si představit celovečerní dokument o nespolehlivém otci, který se najednou začne sobecky zajímat o svého dospívajícího syna.
Dokázal bych si představit celovečerní dokument o kapele, která začíná jako zajímavý mix rapu a cikánské lidové hudby, aby po různých peripetiích klesla na samé dno showbyznysu, respektive někam do záporných hodnot (nula bodů znamená, že se nelíbili ani Českým divákům).
Tento dokument ovšem každé z těchto podzápletek věnuje jen 10-15 minut, na přeskáčku s jinými, méně zajímavými podzápletkami.
Podle následné diskuse s režisérkou byl problém v tom, že Lavička často beze stopy mizel, takže v dokumentů chybí celé roky jeho života (pak se objeví v další scéně, má jinou partnerku, jiné zaměstnání a o minulosti nechce moc mluvit). Tudíž nebylo dost materiálu k dokumentování.
Ledacos zachraňuje řemeslná zručnost Třeštíkové, takže nedochází k tomu, že bychom se vyloženě nesnesitelně nudili. Ale jde o její zatím nejméně zajímavý dokument (aspoň z těch, co jsem viděl).