70 let NFA: Tradice a proměny – Co mají společného Ponrepo, Opěla, Bregant a pan Prokouk?

Zdroj: iNDiEFiLM | Únor 28th, 2013

Filmový architekt a držitel Oscara Černý dostane Českého lva

Zdroj: Týden.cz | Únor 28th, 2013

Filmový architekt a výtvarník Karel Černý, držitel Oscara za film Miloše Formana Amadeus z roku 1984, získá Českého lva za mimořádný přínos české kinematografii. Křišťálové sošky budou předávány na slavnostním večeru v sobotu 2. března v pražské Lucerně.

Máte děti? Zajděte do kina na nový český film Martin a Venuše

Zdroj: Týden.cz | Únor 28th, 2013

Zejména zkušení rodiče, kteří vědí, jak je obtížné skloubit kariéru s výchovou dětí, ocení komedii režiséra Jiřího Chlumského Martin a Venuše. Rodinný film vypráví s nadsázkou o tom, že i zdánlivě sobecký muž se dokáže postarat o malé děti. Pod scénářem jsou podepsané Kristina Dufková a Andrea Jarošová. Do tuzemských kin bude uveden 7. března.

Jaký film si pustit večer?

Zdroj: Smash | Únor 28th, 2013

Zas se blíží další volný večer a vy se chystáte jej strávit sledováním nějakého toho filmu. Už jste z přátel dostali snad všechny filmové hity poslední doby, dokonce jste zabrousili do filmové klasiky, kterou vám doporučili. Vyčerpali jste i výběr těch nejlepších či nejsledovanějších filmů na stránkách filmových komunitních serverů. Nemusí se jednat o další [...]

Steven Spielberg bude předsedou poroty festivalu v Cannes

Zdroj: Týden.cz | Únor 28th, 2013

Americký režisér a producent Steven Spielberg, který patří mezi nejmocnější muže Hollywoodu, bude předsedou poroty 66. ročníku filmového festivalu v Cannes, který se bude konat od 15. do 26. května letošního roku.

Recenze: Místnost sebevrahů [Sala samobójców] – 50%

Zdroj: František Fuka | Únor 28th, 2013

Dominik je rozmazlený synek bohatých, vysoko postavených rodičů (jejichž vztah se organizovaně rozpadá), kteří mu dávají, co chce, ale nemají na něj vůbec čas (takže například má vlastního šoféra).

Dominik se potýká s nudou, nepochopením spolužáků a s vlastní sexuální identitou, načež ho zaujme virtuální internetový svět „Místnost sebevrahů“, kde se schází bizarní 3D avatary několika pošahaných jedinců, toužících po sebevraždě nebo aspoň něčem podobném. Zajímá ho především tajemná dívka, která „místnosti“ šéfuje…

Tento polský film je vskutku zajímavou směsí minimalistického osobního dramatu a něčeho, co by chtělo být trochu cyberpunk, ale nějak to celé drhne…

Hlavní hrdina je strašlivě nesympatický rozmazlený spratek a emo psychopat už od prvních sekund filmu, a dál je to jenom horší. Připomíná to Kids, Klip a další podobné teen úchylárny, je to natočeno velmi zručně (plně srovnatelně s kapitalistickou produkcí), herci jsou výborní, ale trochu mi uniká, proč se na to mám koukat – je jasné, že ten hajzl špatně skončí a nikdo po mně přece nemůže chtít, abych ho litoval nebo s ním jinak soucítil…? Nicméně je poučné se na to dívat a konstatovat, že jsou v Polsku napřed a že u nás nikdo nic podobně profesionálně působivého nenatočil velmi dlouho.

Ale pak tu máme celý ten „cyberpunk“ aspekt…

Velmi mě překvapilo, že režisérovi a scenáristovi bylo při natáčení filmu (v roce 2011) necelých 30 let! Všechny technické a online aspekty totiž ve filmu vypadají jako kdyby je vymyslel osmdesátiletý intelektuál, který o Internetu slyšel od přátel, ví že je to satanův nástroj, ale sám nechápe rozdíl mezi browserem a antivirem. A to vše jako kdyby byl rok 1990…

V „Internetu“ tohoto filmu se totiž volně prolíná videoserver (jako YouTube), diskusní server, one-on-one videochat (jako Omegle), VR svět ve stylu „Second Life“ a nějaký klasický FPS shooter, to vše naprosto volně, náhodně a bez jakékoliv logiky. Protagonisté přeskakují z jednoho do druhého, všechno dohromady je to „Internet“, všechno je to zlé a bere nám to duši a život.

Onen VR svět je vyveden kompletně v CGI grafice, kde jsou postavy záměrně hranaté a špatně animované, ale není vůbec naznačeno, co vlastně hrdinové dělají, když spolu takhle virtuálně poletují, tančí a bojují. Jak své avatary ovládají? Buší do klávesnice a myši? Mají nějaké VR helmy? Nebo to má být jenom jakási interní reprezentace toho, že ve skutečnosti v tu chvíli jen sedí u text chatu / voice chatu? Netuším a docela mi to bránilo v pochopení, co se tím autor snažil říct. Ale zjevně pro něj byly tyto otázky sekundární a celý Internet a počítače bere jen jako SYMBOL něčeho.

Takhle to vypadá v polských Internetech (mimo jiné)



Kdyby se ve filmu vůbec nevyskytovaly ty zvláštní pokusy o virtuální realitu, pravděpodobně by se mi líbil víc, protože by bylo jasné, na co se dívám: Na film, dokumentující sestupnou spirálu života jednoho fracka.

To ale tvůrcům nestačilo, snažili se do toho přimontovat jakousi výpověď o zkáze dnešní přetechnizované společnosti / digitálním náboženství / internetové závislosti, a tím značně oslabili emocionální působivost, kterou „reálná“ část filmu má.

P.S: Když jsem hledal na YouTube trailer podle polského názvu, našel jsem místo něj… No, zkuste si to sami…

Recenze: Místnost sebevrahů [Sala samobójców] – 50%

Zdroj: František Fuka | Únor 28th, 2013

Dominik je rozmazlený synek bohatých, vysoko postavených rodičů (jejichž vztah se organizovaně rozpadá), kteří mu dávají, co chce, ale nemají na něj vůbec čas (takže například má vlastního šoféra).

Dominik se potýká s nudou, nepochopením spolužáků a s vlastní sexuální identitou, načež ho zaujme virtuální internetový svět „Místnost sebevrahů“, kde se schází bizarní 3D avatary několika pošahaných jedinců, toužících po sebevraždě nebo aspoň něčem podobném. Zajímá ho především tajemná dívka, která „místnosti“ šéfuje…

Tento polský film je vskutku zajímavou směsí minimalistického osobního dramatu a něčeho, co by chtělo být trochu cyberpunk, ale nějak to celé drhne…

Hlavní hrdina je strašlivě nesympatický rozmazlený spratek a emo psychopat už od prvních sekund filmu, a dál je to jenom horší. Připomíná to Kids, Klip a další podobné teen úchylárny, je to natočeno velmi zručně (plně srovnatelně s kapitalistickou produkcí), herci jsou výborní, ale trochu mi uniká, proč se na to mám koukat – je jasné, že ten hajzl špatně skončí a nikdo po mně přece nemůže chtít, abych ho litoval nebo s ním jinak soucítil…? Nicméně je poučné se na to dívat a konstatovat, že jsou v Polsku napřed a že u nás nikdo nic podobně profesionálně působivého nenatočil velmi dlouho.

Ale pak tu máme celý ten „cyberpunk“ aspekt…

Velmi mě překvapilo, že režisérovi a scenáristovi bylo při natáčení filmu (v roce 2011) necelých 30 let! Všechny technické a online aspekty totiž ve filmu vypadají jako kdyby je vymyslel osmdesátiletý intelektuál, který o Internetu slyšel od přátel, ví že je to satanův nástroj, ale sám nechápe rozdíl mezi browserem a antivirem. A to vše jako kdyby byl rok 1990…

V „Internetu“ tohoto filmu se totiž volně prolíná videoserver (jako YouTube), diskusní server, one-on-one videochat (jako Omegle), VR svět ve stylu „Second Life“ a nějaký klasický FPS shooter, to vše naprosto volně, náhodně a bez jakékoliv logiky. Protagonisté přeskakují z jednoho do druhého, všechno dohromady je to „Internet“, všechno je to zlé a bere nám to duši a život.

Onen VR svět je vyveden kompletně v CGI grafice, kde jsou postavy záměrně hranaté a špatně animované, ale není vůbec naznačeno, co vlastně hrdinové dělají, když spolu takhle virtuálně poletují, tančí a bojují. Jak své avatary ovládají? Buší do klávesnice a myši? Mají nějaké VR helmy? Nebo to má být jenom jakási interní reprezentace toho, že ve skutečnosti v tu chvíli jen sedí u text chatu / voice chatu? Netuším a docela mi to bránilo v pochopení, co se tím autor snažil říct. Ale zjevně pro něj byly tyto otázky sekundární a celý Internet a počítače bere jen jako SYMBOL něčeho.

Takhle to vypadá v polských Internetech (mimo jiné)



Kdyby se ve filmu vůbec nevyskytovaly ty zvláštní pokusy o virtuální realitu, pravděpodobně by se mi líbil víc, protože by bylo jasné, na co se dívám: Na film, dokumentující sestupnou spirálu života jednoho fracka.

To ale tvůrcům nestačilo, snažili se do toho přimontovat jakousi výpověď o zkáze dnešní přetechnizované společnosti / digitálním náboženství / internetové závislosti, a tím značně oslabili emocionální působivost, kterou „reálná“ část filmu má.

P.S: Když jsem hledal na YouTube trailer podle polského názvu, našel jsem místo něj… No, zkuste si to sami…

Jeníček a Mařenka: Lovci čarodějnic (Hansel and Gretel: Witch Hunters) – Klasická pohádka nabrala otáčky – recenze

Zdroj: Jan Varga | Únor 27th, 2013

CZ Premiéra: 28.2.2013 Jeníčka s Mařenkou zanechají rodiče v noci v lese. Obě děti najdou perníkovou chaloupku, načež jsou uvězněné zlou čarodějnicí. Naštěstí se jim podaří ji hodit do její vlastní pece. Tam, kde klasická pohádka šťastně končí, naopak teprve začíná akční podívaná norského režiséra Tommyho Wirkoly, zodpovědného např. za hororovou komedii Mrtvý sníh (taková krvavá legrácka se [...]

DreamWorks se propadl do ztráty, poslední film nezaujal

Zdroj: Týden.cz | Únor 27th, 2013

Filmové studio DreamWorks Animation SKG se ve čtvrtém čtvrtletí propadlo do ztráty. Důvodem byly odpisy 165 milionů USD spojené se slabou návštěvností filmu Legendární parta a rozhodnutím odložit další film. Čtvrtletní ztráta byla první za téměř šest let. Firma rovněž oznámila, že kvůli snižování nákladů plánuje propouštění.

Recenze: Post Tenebras Lux – 30%

Zdroj: František Fuka | Únor 27th, 2013

Nebudu psát, o čem je tento film, protože to není možné. Nějaký člověk má luxusní barák v mexických horách, žije tam se ženou a dvěma dětmi. A to je asi tak všechno, co se dá o ději jednoznačně říct. Různé střípky z jejich života (případně před a po jejich životech) jsou vyprávěny nechronologicky a prostříhávány scénami, které na první pohled nemají s oním mužem a jeho rodinou žádnou souvislost.

Šel jsem na film nepřipraven, takže jsem se musel po prvních 15 minutách hodně přemáhat, abych neodešel. (Celých úvodních 10 minut stojí malá holčička v bahně, něco žvatlá, kolem běhají koně a psi a začíná bouřka.)

Nakonec jsem to vydržel až do konce, celé dvě hodiny.

Viděl jsem za ty dvě hodiny několik scén, které mě zaujaly svou obrazovou poetikou, nebo prací se zvukem (a tichem). Například velmi neerotická scéna gruppensexu (která se odehrává pravděpodopbně před narozením obou dětí) nebo záběry na mexickou přírodu. Bohužel, i ty scény, které mě zaujaly, byly dvakrát až dvacetkrát delší, než by mi připadalo optimální.

Většina filmu (nejméně tři čtvrtiny) je točena nějakým bizarním filtrem, ve kterém jsou kraje obrazu zvětšené a rozostřené (viz trailer). To je ale jen jedna z mnoha věcí, u kterých mi zcela unikala pointa. K dalším takovým patřily například:

  • Dvě scény, ve kterých nějaká děcka hrají rugby (a mluví anglicky, narozdíl od všech postav ve zbytku filmu).
  • Scéna, kdy do nějakého domu přijde Satan s kufříkem a velkým penisem, podívá se na nějakého kluka (mladého hrdinu?) a odejde.
  • Scéna, kdy hlavní hrdina umlátí psa.
  • Scéna, ve které si děti hlavního hrdiny (pravděpodobně) už jako skorodospělé povídají nezajímavé věci s příbuznými na nějaké oslavě.
  • Rozhovor o vaginální infekci a análním sexu.
  • Dlouhé záběry na les, ve kterém se sem tam svalí strom.
  • Scéna, ve které hrdina přijde na louku, utrhne si vlastní hlavu (měl jsem v tu chvíli podobný pocit) a začne pršet.
Je zřejmé, že režisér umí budovat zajímavou atmosféru, ale buduje ji vesměs způsobem, který pro mě byl daleko za hranicí něčeho, co se dá dvě hodiny vydržet.
Nabízí se srovnání s Terrence Malickem, jehož filmy pro mě ale jsou snesitelnější, protože mají rychlejší tempo, jsou rozmanitější a mají většinou zajímavou hudbu (Post Tenebras Lux myslím neměl vůbec žádnou).
P.S: Full frontalů je ve filmu MNOHO, ale především takových, bez kterých bych se raději obešel.