Osm měsíců!

Zdroj: František Fuka | Červenec 31st, 2012

Dnes je to osm měsíců, co jsem zkusil vyzvat čtenáře k tomu, aby přispívali na FFFILM. Dosavadní výsledek tohoto experimentu vidíte zde. (Nejsou tam zaneseny platby přes Flattr a BitCoiny, které tvoří dohromady okolo 1000 Kč měsíčně.)

Je to podstatně lepší výsledek, než jsem loni v prosinci odhadoval. Ještě důležitější je, že výše vašich příspěvků nijak radikálně neklesá, obzvlášť vzhledem k tomu, že nyní jsou prázdniny. Tudíž se snažím, aby nijak radikálně neklesal rozsah mých příspěvků (i když jsou nyní prázdniny).

Někteří z vás údajně mají problém s talčítkem Flattru, které jim nějakým způsobem komplikuje prohlížení diskusí. Nevím, nakolik je to humor, ale v mém případě stačí odjet na vteřinu mimo vyskočivší bublinu, a ona se zavře. A především: Když si chci číst diskusi, moje myš se vůbec nemusí dostat do blézkosti Flattr tlačítka. Pokud mi to chcete někdo rozumně vysvětlit nebo poradit nápravu, sem s tím.

Co se týče názorů, že za X peněz bych měl psát aspoň Y recenzí týdně, tyto vaše názory vám neberu. Pokud jste toho názoru, že jsem jako prase v žitě a píšu neúměrně málo, přestaňte mi peníze posílat. FFFILM pro mě rozhodně není zdrojem obživy a chybí hodně k tomu, aby se jím stal. Na druhou stranu, stále to nevypadá, že bych v nejbližší době měl něco jako stabilní zaměstnání… Jestli mi nějaké peníze budete nebo nebudete posílat, a jaká částka to bude, to je výlučně vaše subjektivní rozhodnutí, závislé na vaší subjektivní situaci a vašich subjektivních názorech na obsah FFFILMu.

I po zavedení povinné registrace v komentářích stále platí, že nic necenzuruji, s výjimkou evidentního spamu nebo evidentně ilegálních materiálů. Může ovšem pár sekund trvat, než se vámi vložený komentář pod článkem objeví! Blogger.com také má automatický antispamový systém, který může některé vaše příspěvky označit chybně za spam a nezobrazit. V takovém případě vám nezbývá, než počkat, až se po pár dnech podívám do „Spam složky“ a odtud příspěvky vypublikuji. Opakované publikování téhož příspěvku vám nepomůže, do Spamu spadnou všechny.

A ještě upozorňuji, že hodně krátký zpráviček a linků na nové trailery dávám na Google Plus stránku FFFILMu.

Osm měsíců!

Zdroj: František Fuka | Červenec 31st, 2012

Dnes je to osm měsíců, co jsem zkusil vyzvat čtenáře k tomu, aby přispívali na FFFILM. Dosavadní výsledek tohoto experimentu vidíte zde. (Nejsou tam zaneseny platby přes Flattr a BitCoiny, které tvoří dohromady okolo 1000 Kč měsíčně.)

Je to podstatně lepší výsledek, než jsem loni v prosinci odhadoval. Ještě důležitější je, že výše vašich příspěvků nijak radikálně neklesá, obzvlášť vzhledem k tomu, že nyní jsou prázdniny. Tudíž se snažím, aby nijak radikálně neklesal rozsah mých příspěvků (i když jsou nyní prázdniny).

Někteří z vás údajně mají problém s talčítkem Flattru, které jim nějakým způsobem komplikuje prohlížení diskusí. Nevím, nakolik je to humor, ale v mém případě stačí odjet na vteřinu mimo vyskočivší bublinu, a ona se zavře. A především: Když si chci číst diskusi, moje myš se vůbec nemusí dostat do blézkosti Flattr tlačítka. Pokud mi to chcete někdo rozumně vysvětlit nebo poradit nápravu, sem s tím.

Co se týče názorů, že za X peněz bych měl psát aspoň Y recenzí týdně, tyto vaše názory vám neberu. Pokud jste toho názoru, že jsem jako prase v žitě a píšu neúměrně málo, přestaňte mi peníze posílat. FFFILM pro mě rozhodně není zdrojem obživy a chybí hodně k tomu, aby se jím stal. Na druhou stranu, stále to nevypadá, že bych v nejbližší době měl něco jako stabilní zaměstnání… Jestli mi nějaké peníze budete nebo nebudete posílat, a jaká částka to bude, to je výlučně vaše subjektivní rozhodnutí, závislé na vaší subjektivní situaci a vašich subjektivních názorech na obsah FFFILMu.

I po zavedení povinné registrace v komentářích stále platí, že nic necenzuruji, s výjimkou evidentního spamu nebo evidentně ilegálních materiálů. Může ovšem pár sekund trvat, než se vámi vložený komentář pod článkem objeví! Blogger.com také má automatický antispamový systém, který může některé vaše příspěvky označit chybně za spam a nezobrazit. V takovém případě vám nezbývá, než počkat, až se po pár dnech podívám do „Spam složky“ a odtud příspěvky vypublikuji. Opakované publikování téhož příspěvku vám nepomůže, do Spamu spadnou všechny.

A ještě upozorňuji, že hodně krátký zpráviček a linků na nové trailery dávám na Google Plus stránku FFFILMu.

Osm měsíců!

Zdroj: František Fuka | Červenec 31st, 2012

Dnes je to osm měsíců, co jsem zkusil vyzvat čtenáře k tomu, aby přispívali na FFFILM. Dosavadní výsledek tohoto experimentu vidíte zde. (Nejsou tam zaneseny platby přes Flattr a BitCoiny, které tvoří dohromady okolo 1000 Kč měsíčně.)

Je to podstatně lepší výsledek, než jsem loni v prosinci odhadoval. Ještě důležitější je, že výše vašich příspěvků nijak radikálně neklesá, obzvlášť vzhledem k tomu, že nyní jsou prázdniny. Tudíž se snažím, aby nijak radikálně neklesal rozsah mých příspěvků (i když jsou nyní prázdniny).

Někteří z vás údajně mají problém s talčítkem Flattru, které jim nějakým způsobem komplikuje prohlížení diskusí. Nevím, nakolik je to humor, ale v mém případě stačí odjet na vteřinu mimo vyskočivší bublinu, a ona se zavře. A především: Když si chci číst diskusi, moje myš se vůbec nemusí dostat do blézkosti Flattr tlačítka. Pokud mi to chcete někdo rozumně vysvětlit nebo poradit nápravu, sem s tím.

Co se týče názorů, že za X peněz bych měl psát aspoň Y recenzí týdně, tyto vaše názory vám neberu. Pokud jste toho názoru, že jsem jako prase v žitě a píšu neúměrně málo, přestaňte mi peníze posílat. FFFILM pro mě rozhodně není zdrojem obživy a chybí hodně k tomu, aby se jím stal. Na druhou stranu, stále to nevypadá, že bych v nejbližší době měl něco jako stabilní zaměstnání… Jestli mi nějaké peníze budete nebo nebudete posílat, a jaká částka to bude, to je výlučně vaše subjektivní rozhodnutí, závislé na vaší subjektivní situaci a vašich subjektivních názorech na obsah FFFILMu.

I po zavedení povinné registrace v komentářích stále platí, že nic necenzuruji, s výjimkou evidentního spamu nebo evidentně ilegálních materiálů. Může ovšem pár sekund trvat, než se vámi vložený komentář pod článkem objeví! Blogger.com také má automatický antispamový systém, který může některé vaše příspěvky označit chybně za spam a nezobrazit. V takovém případě vám nezbývá, než počkat, až se po pár dnech podívám do „Spam složky“ a odtud příspěvky vypublikuji. Opakované publikování téhož příspěvku vám nepomůže, do Spamu spadnou všechny.

A ještě upozorňuji, že hodně krátký zpráviček a linků na nové trailery dávám na Google Plus stránku FFFILMu.

Osm měsíců!

Zdroj: František Fuka | Červenec 31st, 2012

Dnes je to osm měsíců, co jsem zkusil vyzvat čtenáře k tomu, aby přispívali na FFFILM. Dosavadní výsledek tohoto experimentu vidíte zde. (Nejsou tam zaneseny platby přes Flattr a BitCoiny, které tvoří dohromady okolo 1000 Kč měsíčně.)

Je to podstatně lepší výsledek, než jsem loni v prosinci odhadoval. Ještě důležitější je, že výše vašich příspěvků nijak radikálně neklesá, obzvlášť vzhledem k tomu, že nyní jsou prázdniny. Tudíž se snažím, aby nijak radikálně neklesal rozsah mých příspěvků (i když jsou nyní prázdniny).

Někteří z vás údajně mají problém s talčítkem Flattru, které jim nějakým způsobem komplikuje prohlížení diskusí. Nevím, nakolik je to humor, ale v mém případě stačí odjet na vteřinu mimo vyskočivší bublinu, a ona se zavře. A především: Když si chci číst diskusi, moje myš se vůbec nemusí dostat do blézkosti Flattr tlačítka. Pokud mi to chcete někdo rozumně vysvětlit nebo poradit nápravu, sem s tím.

Co se týče názorů, že za X peněz bych měl psát aspoň Y recenzí týdně, tyto vaše názory vám neberu. Pokud jste toho názoru, že jsem jako prase v žitě a píšu neúměrně málo, přestaňte mi peníze posílat. FFFILM pro mě rozhodně není zdrojem obživy a chybí hodně k tomu, aby se jím stal. Na druhou stranu, stále to nevypadá, že bych v nejbližší době měl něco jako stabilní zaměstnání… Jestli mi nějaké peníze budete nebo nebudete posílat, a jaká částka to bude, to je výlučně vaše subjektivní rozhodnutí, závislé na vaší subjektivní situaci a vašich subjektivních názorech na obsah FFFILMu.

I po zavedení povinné registrace v komentářích stále platí, že nic necenzuruji, s výjimkou evidentního spamu nebo evidentně ilegálních materiálů. Může ovšem pár sekund trvat, než se vámi vložený komentář pod článkem objeví! Blogger.com také má automatický antispamový systém, který může některé vaše příspěvky označit chybně za spam a nezobrazit. V takovém případě vám nezbývá, než počkat, až se po pár dnech podívám do „Spam složky“ a odtud příspěvky vypublikuji. Opakované publikování téhož příspěvku vám nepomůže, do Spamu spadnou všechny.

A ještě upozorňuji, že hodně krátký zpráviček a linků na nové trailery dávám na Google Plus stránku FFFILMu.

LFŠ 2012: Černočerný humor v tunelu

Zdroj: admin | Červenec 30th, 2012

Mezi oblíbené festivalové sekce LFŠ patří každoročně půlnoční výběr filmů. Letošní Půlnoční delikatesy přinesly ochutnávku blaxploitation snímků, jejichž vlna se vzedmula v průběhu 70. let v USA. Film, o kterém se po hradišťských chodnících, trávnících a festivalových stanech mluvilo asi nejvíce, byl Lidské tornádo (The Human Tornado, 1976) režiséra Cliffa Roquemora z roku 1976. Noční festivalové projekce si vyžadují speciální nabídku. Diváci bývají po dlouhém dni již značně filmově i společensky unavení a očekávají nenáročnou zábavu. Zároveň, posilněni místním opojným vínem, stráví ve svém rozpoložení nejrůznější bizarnosti. Příznivé ohlasy na Lidské tornádo dokazují, že blaxploitation filmy původně určené pro mladé afroamerické publikum si mohou v jistých případech získat další pozornost.

Lidském tornádu se nám představí Rudy Ray Moore jako Dolemite, klubový bavič, vysoce placený gigolo bílých paniček a ochránce černých bratrů a sester, s kterým není radno dát se do křížku. Proto nemá šerif, jenž je mu na stopě z toho důvodu, že si jeho manželka platila Dolemitovy věhlasné speciální služby, nejmenší šanci jej dopadnout. A že je Dolemite zcela neprůstřelný, se dozví i surový bílý majitel nočního podniku, konkurent Dolemitovy známé. Proto všechno je Dolemite přezdíván jako Lidské tornádo.

 Ujeté sedmdesátkové oblečky z polyesteru střídají nahé ženské vnady a mužské hýždě jako na běžícím pásu. Slovník protagonistů je opepřen nepřeberným výběrem vulgárních slov. Samotný Dolemite mezi nimi rozšafně kličkuje s pomocí veršovaných průpovídek, které svým stylem připomínají umění raperů. Postelové a akční scény střídají varietní výstupy zpěvaček a zpěváků. Kabaretní nádech filmu se odráží i v samotném začátku snímku, kdy sledujeme Dolemita v roli baviče, jak během svého čísla postupně pozuráží všechny návštěvníky klubu a přitom je pobaví. Humorné jsou i bojové akční scény. Protože herci zřejmě neovládali umění karate nijak zvlášť dokonale, režisér vyřešil jejich nedostatky tak, že bojové scény ve střižně patřičně zrychlil. Když se naopak někomu podařilo během akčních scén něco neuvěřitelného, nechal tento záběr zastavit a znovu opakovat jako v televizním sportovním přenosu.

Na filmu je sympatické, že se nebere ani trochu vážně a dokáže si dělat legraci i sám ze sebe. Ve snímku se objevují také vtipy na černochy s rasistickým podtextem, ovšem v kontextu filmu snad urazí jen útlocitné povahy. Největším pokladem filmu při uvedení na LFŠ 2012 byly jeho české podtitulky. Autor titulků pozvedl hrubý humor snímku minimálně o patro výš. Právě titulky s neuvěřitelně bohatým slovníkem žargonu pro profesionální frajery, se staly nejopěvovanější položkou filmu, kterou většina z diváků ocenila jako první. A tak po festivalovém Hradišti zaznívaly věty typu: „Co takhle smočit korpus?“ a neznalí se nestačili divit.

Štěpánka Součková

Recenze: Méďa [Ted] – 70%

Zdroj: František Fuka | Červenec 30th, 2012

Malý John nemá žádné kamarády. Když kluci ze sousedství kopou do malého žida, s Johnem se nechce kamarádit ani ten žid. K vánocům dostane John plyšového medvěda Teda/Méďu a přeje si z celého srdce, aby ten medvěd ožil a byl navždycky jeho kamarád. A také se to splní!

V tuto chvíli většina filmů končí, ale Méďa začíná. Plynou léta, Méďa je slavný, ale posléze upadne v zapomnění a celé dny tráví válením se na gauči s již dospělým Johnem (Mark Wahlberg). Johnova přítelkyně (Mila Kunisová) čeká na nabídku k sňatku a domnívá se, že by se John měl věnovat více jí, než plyšákovi…

Seth MacFarlane je známý jako autor hodně vtipných animovaných seriálů jako „Family Guy“ nebo „American Dad“. Méďu napsal, režíroval a hraje v něm titulní postavu. Ano, Seth MacFarlane film režíroval a přitom současně hrál Teda za kamerou, aby byl pak z motion capture dat jeho těla vyrenderován realistický plyšový medvěd a zamontován do scény před kamerou. Zajímavé:

Z traileru je celkem jasně vidět, že většina humoru pramení z toho, že vizuálně roztomilý medvídek říká dospělým hlasem velmi obhroublé věci. A neméně obhroublé věci dělá, včetně užívání drog nebo souložení („i když nemám penis a stěžoval jsem si kvůli tomu několikrát u firmy Hasbro“).

Vtípky, které z toho pramení, většinou fungují dobře, a i když jsou občas předvídatelné, přinejmenším se při nich pousmějete.

Dalším zdrojem humoru jsou v tomto filmu 80. léta, ve kterých John i Ted vyrůstali, a která jsou pro ně supercool. A to především film Flash Gordon (proto jsem o něm nedávno psal) a Sam J. Jones, představitel Flashe, který v Méďovi hraje (a je to největší cameo z několika nečekaných). Kromě toho se ale dočkáme narážek na Star Wars, Indianu Jonese, atd., atd., často docela obskurních.

No a kromě toho je film o tom, jestli třicetiletý chlap má zvážnět, dospět, zasnoubit se, začít chodit spořádaně do práce a přestat se flákat s plyšovým medvědem, i když by to mělo znamenat ztrátu jeho přátelství. Kupodivu, i tyto scény fungují docela dobře, přestože v nich (záměrně) není téměř žádný humor. V jednu chvíli se dokonce John a Méďa spolu pohádají a začnou se rvát, což je natočena extrémně realisticky, nevtipně, bez hudby, a skoro to vypadá, že to oba zúčastněné bolí. Rozhodně zajímavé.

Jako kdyby to všechno nestačilo, ve filmu je ještě zápletka s úchylem (Giovanni Ribisi) a jeho úchylným synem, kteří chtějí Méďu ukrást a prznit někde ve sklepě. Ve filmu, ve kterém se toho děje už tak dost, působí tahle záležitost rušivě a je výrazně méně zajímavá, než všechno ostatní – protože už jsme ji v jiných filmech viděli tisíckrát a v Méďovi není lepší nebo zajímavější.

Nejdůležitější ale je, že přes mírnou přeplácanost filmu se MacFarlaneovi podařilo bez větších problémů zvládnout celovečerní stopáž a natočit něco netradičního a zajímavého, s netradičním humorem a netradičním vývojem scén. Jen škoda toho finále, kdy se zajímavě rozehraný a emocionálně fungující příběh změní v tuctovou akční komedii.

Recenze: Méďa [Ted] – 70%

Zdroj: František Fuka | Červenec 30th, 2012

Malý John nemá žádné kamarády. Když kluci ze sousedství kopou do malého žida, s Johnem se nechce kamarádit ani ten žid. K vánocům dostane John plyšového medvěda Teda/Méďu a přeje si z celého srdce, aby ten medvěd ožil a byl navždycky jeho kamarád. A také se to splní!

V tuto chvíli většina filmů končí, ale Méďa začíná. Plynou léta, Méďa je slavný, ale posléze upadne v zapomnění a celé dny tráví válením se na gauči s již dospělým Johnem (Mark Wahlberg). Johnova přítelkyně (Mila Kunisová) čeká na nabídku k sňatku a domnívá se, že by se John měl věnovat více jí, než plyšákovi…

Seth MacFarlane je známý jako autor hodně vtipných animovaných seriálů jako „Family Guy“ nebo „American Dad“. Méďu napsal, režíroval a hraje v něm titulní postavu. Ano, Seth MacFarlane film režíroval a přitom současně hrál Teda za kamerou, aby byl pak z motion capture dat jeho těla vyrenderován realistický plyšový medvěd a zamontován do scény před kamerou. Zajímavé:

Z traileru je celkem jasně vidět, že většina humoru pramení z toho, že vizuálně roztomilý medvídek říká dospělým hlasem velmi obhroublé věci. A neméně obhroublé věci dělá, včetně užívání drog nebo souložení („i když nemám penis a stěžoval jsem si kvůli tomu několikrát u firmy Hasbro“).

Vtípky, které z toho pramení, většinou fungují dobře, a i když jsou občas předvídatelné, přinejmenším se při nich pousmějete.

Dalším zdrojem humoru jsou v tomto filmu 80. léta, ve kterých John i Ted vyrůstali, a která jsou pro ně supercool. A to především film Flash Gordon (proto jsem o něm nedávno psal) a Sam J. Jones, představitel Flashe, který v Méďovi hraje (a je to největší cameo z několika nečekaných). Kromě toho se ale dočkáme narážek na Star Wars, Indianu Jonese, atd., atd., často docela obskurních.

No a kromě toho je film o tom, jestli třicetiletý chlap má zvážnět, dospět, zasnoubit se, začít chodit spořádaně do práce a přestat se flákat s plyšovým medvědem, i když by to mělo znamenat ztrátu jeho přátelství. Kupodivu, i tyto scény fungují docela dobře, přestože v nich (záměrně) není téměř žádný humor. V jednu chvíli se dokonce John a Méďa spolu pohádají a začnou se rvát, což je natočena extrémně realisticky, nevtipně, bez hudby, a skoro to vypadá, že to oba zúčastněné bolí. Rozhodně zajímavé.

Jako kdyby to všechno nestačilo, ve filmu je ještě zápletka s úchylem (Giovanni Ribisi) a jeho úchylným synem, kteří chtějí Méďu ukrást a prznit někde ve sklepě. Ve filmu, ve kterém se toho děje už tak dost, působí tahle záležitost rušivě a je výrazně méně zajímavá, než všechno ostatní – protože už jsme ji v jiných filmech viděli tisíckrát a v Méďovi není lepší nebo zajímavější.

Nejdůležitější ale je, že přes mírnou přeplácanost filmu se MacFarlaneovi podařilo bez větších problémů zvládnout celovečerní stopáž a natočit něco netradičního a zajímavého, s netradičním humorem a netradičním vývojem scén. Jen škoda toho finále, kdy se zajímavě rozehraný a emocionálně fungující příběh změní v tuctovou akční komedii.

Recenze: Méďa [Ted] – 70%

Zdroj: František Fuka | Červenec 30th, 2012

Malý John nemá žádné kamarády. Když kluci ze sousedství kopou do malého žida, s Johnem se nechce kamarádit ani ten žid. K vánocům dostane John plyšového medvěda Teda/Méďu a přeje si z celého srdce, aby ten medvěd ožil a byl navždycky jeho kamarád. A také se to splní!

V tuto chvíli většina filmů končí, ale Méďa začíná. Plynou léta, Méďa je slavný, ale posléze upadne v zapomnění a celé dny tráví válením se na gauči s již dospělým Johnem (Mark Wahlberg). Johnova přítelkyně (Mila Kunisová) čeká na nabídku k sňatku a domnívá se, že by se John měl věnovat více jí, než plyšákovi…

Seth MacFarlane je známý jako autor hodně vtipných animovaných seriálů jako „Family Guy“ nebo „American Dad“. Méďu napsal, režíroval a hraje v něm titulní postavu. Ano, Seth MacFarlane film režíroval a přitom současně hrál Teda za kamerou, aby byl pak z motion capture dat jeho těla vyrenderován realistický plyšový medvěd a zamontován do scény před kamerou. Zajímavé:

Z traileru je celkem jasně vidět, že většina humoru pramení z toho, že vizuálně roztomilý medvídek říká dospělým hlasem velmi obhroublé věci. A neméně obhroublé věci dělá, včetně užívání drog nebo souložení („i když nemám penis a stěžoval jsem si kvůli tomu několikrát u firmy Hasbro“).

Vtípky, které z toho pramení, většinou fungují dobře, a i když jsou občas předvídatelné, přinejmenším se při nich pousmějete.

Dalším zdrojem humoru jsou v tomto filmu 80. léta, ve kterých John i Ted vyrůstali, a která jsou pro ně supercool. A to především film Flash Gordon (proto jsem o něm nedávno psal) a Sam J. Jones, představitel Flashe, který v Méďovi hraje (a je to největší cameo z několika nečekaných). Kromě toho se ale dočkáme narážek na Star Wars, Indianu Jonese, atd., atd., často docela obskurních.

No a kromě toho je film o tom, jestli třicetiletý chlap má zvážnět, dospět, zasnoubit se, začít chodit spořádaně do práce a přestat se flákat s plyšovým medvědem, i když by to mělo znamenat ztrátu jeho přátelství. Kupodivu, i tyto scény fungují docela dobře, přestože v nich (záměrně) není téměř žádný humor. V jednu chvíli se dokonce John a Méďa spolu pohádají a začnou se rvát, což je natočena extrémně realisticky, nevtipně, bez hudby, a skoro to vypadá, že to oba zúčastněné bolí. Rozhodně zajímavé.

Jako kdyby to všechno nestačilo, ve filmu je ještě zápletka s úchylem (Giovanni Ribisi) a jeho úchylným synem, kteří chtějí Méďu ukrást a prznit někde ve sklepě. Ve filmu, ve kterém se toho děje už tak dost, působí tahle záležitost rušivě a je výrazně méně zajímavá, než všechno ostatní – protože už jsme ji v jiných filmech viděli tisíckrát a v Méďovi není lepší nebo zajímavější.

Nejdůležitější ale je, že přes mírnou přeplácanost filmu se MacFarlaneovi podařilo bez větších problémů zvládnout celovečerní stopáž a natočit něco netradičního a zajímavého, s netradičním humorem a netradičním vývojem scén. Jen škoda toho finále, kdy se zajímavě rozehraný a emocionálně fungující příběh změní v tuctovou akční komedii.

Recenze: Méďa [Ted] – 70%

Zdroj: František Fuka | Červenec 30th, 2012

Malý John nemá žádné kamarády. Když kluci ze sousedství kopou do malého žida, s Johnem se nechce kamarádit ani ten žid. K vánocům dostane John plyšového medvěda Teda/Méďu a přeje si z celého srdce, aby ten medvěd ožil a byl navždycky jeho kamarád. A také se to splní!

V tuto chvíli většina filmů končí, ale Méďa začíná. Plynou léta, Méďa je slavný, ale posléze upadne v zapomnění a celé dny tráví válením se na gauči s již dospělým Johnem (Mark Wahlberg). Johnova přítelkyně (Mila Kunisová) čeká na nabídku k sňatku a domnívá se, že by se John měl věnovat více jí, než plyšákovi…

Seth MacFarlane je známý jako autor hodně vtipných animovaných seriálů jako „Family Guy“ nebo „American Dad“. Méďu napsal, režíroval a hraje v něm titulní postavu. Ano, Seth MacFarlane film režíroval a přitom současně hrál Teda za kamerou, aby byl pak z motion capture dat jeho těla vyrenderován realistický plyšový medvěd a zamontován do scény před kamerou. Zajímavé:

Z traileru je celkem jasně vidět, že většina humoru pramení z toho, že vizuálně roztomilý medvídek říká dospělým hlasem velmi obhroublé věci. A neméně obhroublé věci dělá, včetně užívání drog nebo souložení („i když nemám penis a stěžoval jsem si kvůli tomu několikrát u firmy Hasbro“).

Vtípky, které z toho pramení, většinou fungují dobře, a i když jsou občas předvídatelné, přinejmenším se při nich pousmějete.

Dalším zdrojem humoru jsou v tomto filmu 80. léta, ve kterých John i Ted vyrůstali, a která jsou pro ně supercool. A to především film Flash Gordon (proto jsem o něm nedávno psal) a Sam J. Jones, představitel Flashe, který v Méďovi hraje (a je to největší cameo z několika nečekaných). Kromě toho se ale dočkáme narážek na Star Wars, Indianu Jonese, atd., atd., často docela obskurních.

No a kromě toho je film o tom, jestli třicetiletý chlap má zvážnět, dospět, zasnoubit se, začít chodit spořádaně do práce a přestat se flákat s plyšovým medvědem, i když by to mělo znamenat ztrátu jeho přátelství. Kupodivu, i tyto scény fungují docela dobře, přestože v nich (záměrně) není téměř žádný humor. V jednu chvíli se dokonce John a Méďa spolu pohádají a začnou se rvát, což je natočena extrémně realisticky, nevtipně, bez hudby, a skoro to vypadá, že to oba zúčastněné bolí. Rozhodně zajímavé.

Jako kdyby to všechno nestačilo, ve filmu je ještě zápletka s úchylem (Giovanni Ribisi) a jeho úchylným synem, kteří chtějí Méďu ukrást a prznit někde ve sklepě. Ve filmu, ve kterém se toho děje už tak dost, působí tahle záležitost rušivě a je výrazně méně zajímavá, než všechno ostatní – protože už jsme ji v jiných filmech viděli tisíckrát a v Méďovi není lepší nebo zajímavější.

Nejdůležitější ale je, že přes mírnou přeplácanost filmu se MacFarlaneovi podařilo bez větších problémů zvládnout celovečerní stopáž a natočit něco netradičního a zajímavého, s netradičním humorem a netradičním vývojem scén. Jen škoda toho finále, kdy se zajímavě rozehraný a emocionálně fungující příběh změní v tuctovou akční komedii.

LFŠ 2012: Tokio podle Kiarostamího

Zdroj: admin | Červenec 30th, 2012

Íránské režisérské eso Abbás Kiarostamí v pátek 27.7. ve Hvězdě převzal z rukou Istvána Szabóa Výroční cenu AČFK a zároveň uvedl svůj nejnovější film Like Someone in Love, který si svou premiéru odbyl v soutěžní sekci letošního festivalu v Cannes. Jelikož situace v Íránu je dlouhodobě nejistá, tak Kiarostamí nemá na výběr a musí točit v exilu. Po evropské Věrné kopii (2010), o níž jsem psal níže, se vypravil na asijský kontinent, konkrétně do Tokia, kde se celý film odehrává. Exotický Írán tedy střídá pro evropského diváka neméně exotické Japonsko, důležité však je, že Kiarostamího svébytný režijní styl zůstává stále čitelný. Ačkoliv íránská kultura v jeho dřívějších dílech hrála podstatnou roli, v Like Someone in Love dokazuje, že jeho způsob vyprávění je univerzální a přenositelný do jakéhokoliv prostředí.

Ve filmu nazvaném podle populární písně Jimmyho Van Heusena z roku 1944 Kiarostamí rozehrává zvláštní trojúhelník postav. Mladá dívka Akiko, která si na svá studia vydělává prostitucí, se v nočním Tokiu setkává se svým klientem, starým osamělým vysokoškolským profesorem Takashim. Třetí vrchol onoho trojúhelníku tvoří její žárlivý přítel automechanik Noriaki, kterého ztvárnil známým japonský herec Ryo Kase (Ukrutnost, Neklid, Dopisy z Iwo Jimy). Jejich vzájemná konfrontace odehrávající se během jedné noci a jednoho dne je plná nedorozumění, nepochopení a vzájemného hledání. Střetává se tu vyspělost s nevinností, sofistikovanost s jednoduchostí a laskavost s hrubostí.

Like Someone in Love obsahuje Kiarostamího typické výrazové prostředky, figury a motivy. Opět se tu projevuje jeho záliba v rozhovorem vedených v autech, které se už staly součástí jeho trademarku. Jako by jízda autem v jeho postavách probouzela potřebu se svěřovat a mluvit o svých životech. Rovněž však plní funkce estetické, protože přední sklo vozidla, ve kterém se odráží nebe spolu s tokijskými mrakodrapy, vypadá vskutku působivě. Dalším typickým znakem Kiarostamího filmů je pečlivá práce s mizanscénou, která v tomto případě upozaďuje ostatní výrazové prostředky. Už první záběr filmu je klasickou figurou Kiarostamího stylu, která se opakuje ve většině jeho filmů. Slyšíme dlouhý telefonní hovor dívky s jejím přítelem v plné restauraci, přičemž několik minut dívku vůbec nevidíme a sledujeme pouze „náhodný“ záběr oné restaurace. Samotné vyprávění je typicky pomalé, nedořečené, plné pomlk a nejasností. Ambientní atmosférou a tématem porozumění film připomene Ztraceno v překladu (Lost in Translation, 2003) Sofie Coppolaové. Na rozdíl od něj však Kiarostamí pracuje výhradně s asijskými herci a reáliemi.

Závěrem je nutno říci, že se rozhodně nejedná o Kiarostamího vrcholné dílo a mnohé jeho íránské filmy jsou působivější, poutavější a suverénnější. Jako by byl v obrovském Tokiu tak trochu ztracen, podobně jako jeho postavy.

Ferdinand Fořt