Nebesk brna

Zdroj: Horory. Recenze film | Únor 29th, 2012

Tato povdka vyzn velice malebn, ba a dtsky naivn. Avak celou dobu v n h pera…

Variety = Mezinárodní bulvární hyeny

Zdroj: František Fuka | Únor 29th, 2012

Ono vás to možná už otravuje, ale o tohle se prostě musím podělit. Zde je mi vyčiněno za to, co jsem napsal v recenzi jako odvážnou nepodloženou domněnku o smyslu názvu filmu, a co čert nechtěl… renomovaný časopis Variety napsal před pár týdny to samé:

variety

Takže by si teď u nich v L.A. měli dávali pozor, nebo dostanou přes držku…

(Vřelé díky FFFILMovým diskutérům za upozornění.)

Železná lady (The Iron Lady) – Rázná to žena – recenze

Zdroj: Honza | Únor 29th, 2012

CZ Premiéra: 1.3.2012 Britská režisérka Phyllida Lloyd (Mamma Mia!) natočila film o Margaret Thatcher. Nikoli však o životě Margaret Thatcher, což je rozdíl. Její film Železná lady tak nepřipomíná klasická životopisná dramata, ale zcela normální obyčejné drama o životě jedné neobyčejné staré dámy s občasnou retrospektivou do minulého století. Životopisné filmy jsou většinou vyprávěny chronologicky, tady [...]

Recenze: Ghost Rider 2 [Ghost Rider: Spirit of Vengeance] – 10%

Zdroj: František Fuka | Únor 29th, 2012

Ghost Rider se po svém posledním epickém vítězství znovu vrací, a je to stále Nicolas Cage! Tentokrát musí ochránit nějakého chlapečka – spasitele, po kterém jde Satan (stejný Satan jako v prvním díle, ale hraný jiným hercem a tentokrát má vlastní SWAT komando) a dopravit ho do skalního města k potetovanému plešatému Christophu Lambertovi. Jak jinak také ochránit spasitele?

První věc, která vás na Ghost Riderovi 2 zarazí, je to, jak hrozně lacině vypadá. IMDB tvrdí, že stál 75 milionů dolarů, což mi připadá jako že tam omylem přidali jednu nulu navíc.

Režírovali ho pánové Neveldine a Taylor, kteří natočili například film Zastav a nepřežiješ (Crank), který údajně stál 12 milionů a působí od první do poslední sekundy nesrovnatelně nadupaněji než Ghost Rider 2. Stejně tak jeho pokračování. Při promítání Ghost Ridera 2 jsem několikrát zapomněl, že se dívám na film pro kina a začal jsem si říkat „OK, v rámci ostatních poloamatérských YouTube videí za pár tisíc dolarů to celkem ujde, ale přetočil bych ty nezáživné pasáže“.

Rozebírat děj nemá samozřejmě vůbec smysl, je to jen záminka k občasným rvačkám, ježdění po rumunských exteriérech, jedné honičce a především dlouhým zbytečným kecům (zpočátku s ucházejícími animovanými vsuvkami, později bez nich).

Pokud začne šílená psychedelická akce, je to jistým způsobem zábavné a dokonce to sem tam obsahuje zajímavý vizuální nápad (při rvačkách občas zcela zmizí okolí hrdinů a vidíme je „mano a mano“ uprostřed černé prázdnoty). Nejgeniálnější je asi souboj v povrchovém dole, ve kterém náhodou stojí korečkové rypadlo. Po krátké předehře (střílení samonaváděcími protiletadlovými raketami ze dvaceti metrů) do něj Cage nasedne, a protože se pod jeho ohnivýma rukama mění nejen motorky, ale i bagry, bagr vzplane a začne něco takovéhoto (s větším množstvím ohně, ale podobně sestříhané a s podobným hudebním doprovodem):

Nutno ale zdůraznit, že ve filmu jsou celkem asi tři a půl akční scény, v celkové délce asi 15 minut, a mezi nimi není nic. A to nic se nedá rozpohybovat nebo ozvláštnit ani pomocí toho úplně nejdivočejšího klepání kamerou.

Po scéně s bagrem se chlapeček zeptá, jestli by to fungovalo stejně, kdyby Cage jel na horské dráze nebo na velbloudovi (na což Cage bohužel odpoví, že neví, a nehodlá to zkoušet). Podobných totálně dada momentů (jako třeba monolog o tom, že Ghost Rider si pro vás přijde, pokud budete ilegálně stahovat) je ale bohužel ve filmu také velmi málo.

(Toto je skutečný záběr z filmu, nikoliv moje legrační fotomontáž. Bohužel je ve filmu takových záběrů příliš málo.)

Nicolas Cage je v hlavní roli ještě o něco legračnější a nevhodnější než v jedničce. Některé jeho psycho-scény jsou fantastické (tím jak jsou zcela mimo) a nyní, po Ghost Riderovi 2, je možno přidat do tohoto videa nejméně minutu nových úžasných záběrů. Ciarán Hinds jako Satan nemá příležitost ukázat cokoliv zajímavého nebo legračního.

Nechybělo moc, aby vznikla nadčasová klasika, u které bych se skvěle bavil od začátku do konce. Stačilo by jen vystříhat asi 80 procent filmu. Snad to někdo časem udělá na YouTube.

P.S: 3D efekt je většinu filmu nepostřehnutelný (což u comicsového filmu zarazí) a zbytečný. Byl doděláván až v postprodukci.

Vláda schválila nový zákon o financování kinematografie

Zdroj: Týden.cz | Únor 29th, 2012

Na financování české kinematografie by se v budoucnu měly podílet všechny subjekty, jejichž podnikání je spojeno se zpřístupňováním kinematografických děl. Počítá s tím návrh zákona o audiovizuálních dílech a podpoře kinematografie, který dnes schválila vláda. O rozhodnutí kabinetu informoval zdroj obeznámený s jednáním vlády.

Marilyn Monroe bude ikonou festivalu v Cannes

Zdroj: Týden.cz | Únor 29th, 2012

Legendární americká herečka Marilyn Monroe byla vybrána za oficiální ikonu letošního filmového festivalu ve francouzském Cannes. Prestižní soutěžní přehlídku filmů bude její černobílý portrét propagovat na plakátech festivalu, informovala agentura Reuters.

Půlnoc v Paříži jde po hraně mezi satirou a lacinou komedií

Zdroj: Týden.cz | Únor 29th, 2012

Problém s pozdními komediemi Woodyho Allena spočívá v tom, že je těžké odhadnout, která z jejich postav se chová jako kretén záměrně a kdy jde o scenáristickou neschopnost či lenost. Pokud Půlnoc v Paříži přijmeme jako satiru, můžeme se těšit z výsměchu lidem, kteří se cítí vzdělaní díky gymnaziálně „chytrým“ narážkám. V jiném případě radši nemyslet.

Producent píše FFFILMu

Zdroj: František Fuka | Únor 28th, 2012


(UPDATE úterý 23:42: Poslední slovo druhé strany.)


Po několika dnešních zprávach ze třetí až čtvrté ruky o tom, že se Bohdan Sláma bojí, že mu zabiju syna, jsem obdržel e-mail, který mi poslal producent Pavel Strnad, zřejmě přítel Bohdana Slámy, režiséra filmu Čtyři slunce. Jeho plné znění:


Dobrý večer, 


nemám ve zvyku reagovat na recenze, ale tenkorát musím učinit výjimku. Chtěl bych Vás požádal o vymazání následujícího odstavce z Vašeho článku o filmu Čtyři slunce na FFFILM:


„Název filmu odkazuje prvoplánovitě pouze k tomu, že v jednu chvíli jsou na jednom plotě čtyři kýčovitá drátěná slunce. V druhém plánu MOŽNÁ název odkazuje k tomu, že „Four suns“ zní jako „Four sons“ a Bohdanu Slámovi prý umřel jeden z jeho pěti synů. Píšu MOŽNÁ, protože mi to někdo tvrdil po novinářské projekci a je možné, že si tím dělal srandu ze mně, z Bohdana Slámy nebo z českého post-post-modernismu.“


Nevím, jestli si uvědomujete, že se Váš text naprosto nechutným způsobem dotýká osobní tragédie a nechápu, že si něco takového dovolíte napsat do filmové recenze. Důrazně Vás proto žádám, abyste tuto část textu smazal; v opačném případě bych Vás musel považovat za bulvární hovado, které si zaslouží přes držku.


S pozdravem,


Pavel Strnad
producent

Následuje má odpověď, dlouhá, ale snad vyčerpávající, aby bylo každému jasné, co jsem zač:


Dobrý den,


děkuji vám za dopis.

Pokud nemáte náladu na dlouhé čtení, pak vám pouze napíši, že nic odstraňovat nebudu, i když se tím ve vašich očích zařadím mezi bulvární hovada, což mě mrzí.

Pokud máte náladu na dlouhé čtení:

Když jsem svůj článek psal, nenapadlo mě, že bych se „nechutným způsobem dotýkal osobní tragédie pana Slámy“. Svůj odstavec jsem schválně formuloval tak, abych v případě, že film a/nebo jeho název jsou skutečně inspirovány Slámovou osobní tragédií, na tuto zajímavost upozornil, a v případě, že tomu tak není (že k žádné tragédii nedošlo nebo se jí film neinspiroval), abych byl aspoň vtipný. (Jistě máte právo na to, aby vám použití smrti v rámci vtipu nepřipadalo vtipné, a já mám právo na to, aby mi to za jistých okolností vtipné připadalo. Jaké okolnosti to jsou, to je subjektivní. Ne, pravděpodobně by se mi nelíbilo, kdybyste si dělal legraci ze smrti v rodině mých přátel, ale nepsal bych vám kvůli tomu.)

Jak je v odstavci jasně uvedeno, celá ta myšlenka („four suns – four sons – tragédie pátého syna“) vzešla z hlavy mého kolegy (tedy ne doslova mého kolegy, ale jiného recenzenta), který narozdíl ode mě zná Bohdana Slámu i jinak než pouze díky jeho filmům. Byly to dvě v rychlosti prohozené věty a nebyl jsem si jist, jestli je myslí vážně, nebo jestli si dělá legraci, což jsem snad dostatečně jasně reprodukoval i v onom odstavci. (Abych předešel vašim následným dotazům: Poté, co se dozvěděl o existenci tohoto vašeho e-mailu, mi kolega rezolutně zakázal, abych ho jmenoval, protože u vás nehodlá upadnout v nemilost. Což hodlám dodržet.) Vzhledem k tomu, že dosud nevím, k jaké tragédii (pokud nějaké) v životě pana Slámy došlo, a do jaké míry se jeho film „Čtyři slunce“ touto tragédií inspiroval, nemohu nějak hlouběji rozebírat, zda je můj odstavec nějak faktograficky přínosný pro čtenáře, nebo je to pouze nechutný humor. S nikým důvěryhodným jsem od té doby o soukromém životě pana Slámy nemluvil a nehodlám to dělat, protože si nemyslím, že by to nějak zásadně ovlivnilo můj názor na film nebo vyznění recenze (byť se nějaké informace objevily v diskusi pod článkem, nehodlám si je ověřovat).

Aby to nevypadalo, že se omlouvám za to, že jsem si špatně zjistil informace a na základě toho někomu ublížil: Kdybych měl stoprocentně ověřeno, co se v rodině Bohdana Slámy stalo, inkriminovaný odstavec bych pravděpodobně formuloval jinak, konkrétněji a možná bez humoru nebo za použití jiného druhu humoru a nepsal bych v něm dvakrát velkým písmem „MOŽNÁ“. Ale rozhodně bych ho nevypustil jen proto, že by se to mohlo dotknout citů tvůrce.

Neznám osobně vás ani Bohdana Slámu, takže k vám necítím nenávist, adoraci, závist, odpor, ani nic podobného. Rozhodně nemám v úmyslu někomu z vás záměrně ubližovat nebo se vám vysmívat, a to ani teď, kdy mi trochu připadá, jako byste mi vyhrožoval fyzickým násilím. Při filmech si nevšímám kdo je produkoval a často ani kdo je režíroval. Nevím, jaké filmy jste produkoval (a co jsem o nich kdy napsal), až dnes jsem si vás vygooglil, a předchozí filmy Bohdana Slámy jsem si vyhledal až při psaní recenze (mimochodem, hodnotil jsem je velmi pozitivně). Myslím, že jsem dokonce ani nikoho z vás nikdy neviděl, protože záměrně nechodím na většinu tiskových konferencí. Nechci se totiž nechat ovlivnit zákulisními okolnostmi výroby filmů a hodnotím je pouze na základě toho, jak na mě v kině zapůsobí. NEHODNOTÍM je na základě toho, jaké problémy byly při natáčení a jestli se do filmu nějak promítá osobní tragédie tvůrců. Inkriminovaný odstavec v mém článku také existuje pouze jako zajímavost a/nebo humor (nejlépe obojí) a nijak neovlivňuje mé hodnocení filmu „Čtyři slunce“.


Ale jde to celé ještě zjednodušit: Předpokládejme HYPOTETICKY, že bych si záměrně udělal legraci z tragédie v rodině pana Slámy. Existuje mnoho lidí, které znám podstatně lépe než vás nebo pana Slámu, a používám je jako terče svých (pseudo-)humorných výplodů, v čemž budu pokračovat. Existuje také mnoho lidí, které znám méně než vás nebo pana Slámu, a používám je jako terče svých (pseudo-)humorných výplodů, v čemž budu také pokračovat. Rozhodně si stojím za tím, že je legitimní dělat si drsný humor, ve kterém vystupují lidi, které pořádně neznám a nevím nic o jejich osobních tragédiích, a dokud to nebude protizákonné, budu v tom pokračovat (ovšem nemyslím si, že by bylo legitimní kohokoliv fyzicky napadat, pokud vás zajímá můj názor). To, že vám, a jistě i mnoha dalším lidem, připadá mé vyjadřování netaktní / urážlivé a můj humor nevtipný / urážlivý, mě jistým způsobem mrzí, ale nikdo se nemůže strefit do vkusu všech a pokud mě vy nebo někdo jiný kvůli tomu považuje za hyenu / burana / idiota, nevidím žádnou možnost, jak s tím něco dělat.

Váš e-mail i má odpověď na něj bude zveřejněna na mé internetové stránce.

S úctou, František Fuka


UPDATE: A poslední slovo patří druhé straně:

Pane Fuko,


díky za odpověď. Bohužel jsem si potvrdil domněnku, že jste sociální ignorant.


Vaše sáhodlouhá argumentace nemůže zakrýt podstatu problému, totiž Vaše novinářské selhání. Nejde o hodnocení filmu, ale o to, že jste publikoval recenzi, ve níž jste nejapně vtipkoval o tragické události v rodině režiséra filmu a nenamáhal jste se zjistit nic jiného, než co Vám řekl Váš kolega. Alibistickými řečmi o tom, že kdybyste věděl víc, formuloval byste to jinak a nepoužil slovíčko MOŽNÁ, svoje selhání neomluvíte.


Možná je legitimní „dělat si drsný humor“ z lidí, které neznáte, ale v tomto případě jsem ve Vašem textu žádný humor neobjevil. A přestože to není protizákonné, je to zcela určitě nevkusné. Doufám, že nebudu mít možnost se s Vámi osobně setkat. 


S pozdravem,


Pavel Strnad


PS Pokud hodláte zveřejnit tuto konverzaci, tak jste zcela jistě i bulvární hovado, které se jen snaží jakýmkoliv způsobem zvýšit čtenost svého webu.

UPDATE středa 16:30: Celá aféra má nakonec úplně úžasnou pointu, jakou by ani Forman nevymyslel.

Recenze: Čtyři slunce – 40%

Zdroj: František Fuka | Únor 28th, 2012

Na malém měste žije cca. čtyřicetiletý Jára (Jaroslav Plesl) s manželkou Janou (Anna Geislerová), malou dcerou a cca. patnáctiletým synem z předchozího manželství Vénou. Jára je na tom fakt blbě. Je nezodpovědný, právě ho vyhodili z práce za hulení v pracovní době a jeho nejlepší kamarád je Karel (Karel Roden), vesnický guru mystik přes virgule a magické kameny. Jana je na tom také blbě. Jára se jí hnusí a zahýbá mu s Vénovým učitelem. Véna je na tom objektivně nejhůř. Chodí za školu, chlastá, hulí, a tráví většinu času v loserské partě punkera Jerryho (Jiří Mádl). Nezáviděníhodná situace všech se ještě katalyzuje, když je Jára unesen z domova Karlem, aby mu pomohl hledat „mistra“, kterému chce předat nejmagičtější kámen.

Bohdan Sláma je přední český tvůrce žánru „všichni jsou v prdeli“ a tentokrát se překonává. Úplně všechny postavy v tomto filmu jsou zcela zoufalé, na dně, zničené životem. Výjimkou je možná Jerry, který je většinu času zhulený / ožralý a v depresi je jen když vystřízliví. Všichni ostatní tráví celý svůj život v depresích / pláči / výčitkách. Všichni pravděpodobně sní o štěstí (kdo ne?), ale nikdo to nedává najevo, natož aby pro to něco udělal. (Někdo by možná mohl tvrdit, že činy jako „ukradnu peníze rodičům a uteču s ostatními punkery z domova“ nebo „odejdu od manžela za milencem a vezmu s sebou naši malou dceru“ patří do kategorie „dělat něco pro své štěstí“. Já si to nemyslím.)

Není nic špatného na tom, natočit film, jehož hlavním motivem bude, že všichni jeho protagonisté jsou v prdeli a jejich situace je zcela bezvýchodná. Pořád to může být kvalitní a zajímavý film (viz např. Rekviem za sen, Bad Lieutenant atd…) Čtyři slunce ale v tomto ohledu zaostávají za ostatními Slámovými filmy: Většina herců v něm působí jako kdyby právě předváděli na konzervatoři krátkou hereckou etudu na téma „jsem v hajzlu“ (a předváděli ji velmi dobře), nikoliv jako postavy, u kterých by nás mělo zajímat, co provedly předtím a co provedou potom. Když je otci víceméně jedno, že jeho patnáctiletý syn za školou bere drogy a chlastá, když sám otec taky bere drogy a uteče beze slova od rodiny se svým objektivně duševně chorým kamarádem protože jím je o to požádán, nenacházím jakýkoliv záchytný bod, na kterém bych mohl postavit jakékoliv své chápání této postavy. Je to troska, sama nic nevyřeší a řešit nechce, a časem ji potká něco ještě strašnějšího, pravděpodobně zemře a celému světu bude o trošičku lépe. V jednu chvíli, poté co je po prochlastané noci okraden kurvou v mosteckém hotelu (nebo kde) o peníze, které jeho kamarád ukradl své ženě, si stoupne k oknu a začne se něco broukat latinsky, což v nás má pravděpodobně vzbudit osvícení, že je v něm přeci jen cosi lidského. Na to jsem neskočil.

Přitom ta všobjímající marnost existence všech postav není ani nijak moc sofistikovaně vymyšlena a provázána. Na plakátu vidíme čtyři zdánlivě rovnocenné fotografie, ale přitom se Karel ve filmu vyskytuje jen asi jeho třetinu a Jerry ještě méně (někdy v první polovině filmu zcela zmizí a krátce se objeví až na konci, aby udělal deus ex machinu). Místo Jerryho, který je spíše jen rekvizitou a symbolem toho nejhoršího konce, by se do levého dolního okénka spíše hodil učitel, který píchá s Janou a jako jediný ve filmu projevuje něco jako normální lidské emoce.

Název filmu odkazuje prvoplánovitě pouze k tomu, že v jednu chvíli jsou na jednom plotě čtyři kýčovitá drátěná slunce. V druhém plánu MOŽNÁ název odkazuje k tomu, že „Four suns“ zní jako „Four sons“ a Bohdanu Slámovi prý umřel jeden z jeho pěti synů. Píšu MOŽNÁ, protože mi to někdo tvrdil po novinářské projekci a je možné, že si tím dělal srandu ze mně, z Bohdana Slámy nebo z českého post-post-modernismu.

Nemohu říct, že jsem se při filmu nudil. Většina jeho depresivních scén je dobře zrežírována, těkavě natočena a zahrána dobrými herci. Veškeré mé očekávání se ale poměrně záhy zredukovalo na uzavírání sázek, zda na konci filmu umřou úplně všichni a zda to bude na AIDS, na přejetí náhodným autem nebo na planetu, která narazí do Země.

A na tomto musím přiznat, že konec je nečekaný a upozornit vás, že budou následovat spoilery:

Ve filmu se několik scén točí kolem toho, že Karel se domnívá, že je senzibil (virgule, energie kamenů atd). Když unese Járu na jízdu neznámo kam, za jakýmsi nedefinovaným „mistrem“, toto dobrodružství skončí samozřejmě neúspěšně a jde o jednu z hořkých teček filmu: Jára nakonec Karlovi prozradí, že údajný „magický kámen od mistra“ je jen nějaký náhodný kámen, který sebral u cesty, aby Karlovi udělal radost. Na místě, kde se podle Karla měl nacháze „mistr“, je totiž pouze zahrada s nerudným dědkem (Vladimír Merta), který Járu dvěma větami pošle do prdele, aniž by proběhla jakákoliv komunikace.

V závěru filmu pak Járův syn Véna uteče z domova a nabourá s Jerrym do náklaďáku, přičemž zemře Jerry a jeho přítelkyně a Jára Véna se ocitne v komatu.

Následuje scéna, ve které Jerry, jeho přítelkyně a Véna sedí na zahradě u Merty, jedí ovocný koláč a povídají si o tom, zda jsou zhulení nebo mrtví. Načež odněkud přijde Karel, pošle Vénu a pryč ze zahrady a následuje poslední záběr filmu, ve kterém Véna otevře v nemocnici poprvé od havárie oči.

Je jasné, že není možné tuto scénu rozebírat z hlediska logiky („jak mohli mluvit na zahradě, když jsou mrtví, aha?“), nicméně mi nedávala přílišný smysl ani z hlediska snové filmové duchařsky-nábožensko-osvícené logiky.

Celý film je nám Karlova posedlost mystičnem podávána jako jakási jeho černohumorová marná obsese, ze které vznikají hořce humorné zápletky (ano, párkrát se ve filmu uchechtnete, ale komedií bych ho rozhodně nenazval), například když se Karel v hospodě snaží přednášet o magických kamenech, ale štamgasti ho ruší při meditaci, takže se s nimi porve.

Závěrečná scéna pak má zřejmě vzbudit v divákovi dojem, že na tom duchovnu a jiných světech přeci jen něco bude, ale co? Proč se čtyři postavy filmu (umírající nebo mrtvé) ocitnou na zahradě, kterou nikdy v životě neviděly, a viděla ji pouze pátá z postav, která o ní nikomu nevyprávěla? Pokud Merta je ve skutečnosti Zeus nebo Satan, proč předtím poslal Járu stručně a jasně do prdele a lhal mu? Pokud celá závěrečná scéna je pouze projekce v Járově hlavě (protože žádná jiná postava ve filmu nikdy Mertu neviděla)… No, to bychom tady byli ještě dva dny.

Závěr mi připadal plně ve stylu „plácnu tam něco nevysvětlitelného, aby se to snažili rozebírat dobře placení filmoví kritici, protože jinak na mém filmu vlastně není o čem mluvit“. Nebo možná ve stylu „kvůli tomuhle mají festivalové poroty rády evropské artfilmy“, což je ještě horší varianta.

Ale je rozhodně nutno ocenit, že vůbec vznikl film, který je tak solidně řemeslně natočen, že můžeme diskutovat o jeho zamýšleném vyznění a nepozastavovat se u nesrozumitelných dialogů nebo nebo rozostřeného obrazu…

P.S: Setkal jsem se po projekci i s názorem „No film nic moc, ale ta písnička od Vypsaný fixy byla cool, oni jsou boží“… Přátelé… Space Jam dostal Oscara za nejlepší písničku…

Oscary: další ročník vítězství bezpečné půdy nad odvahou

Zdroj: Týden.cz | Únor 27th, 2012

Filmem roku je plochá formální hříčka The Artist, sošky za nejlepší scénáře si rozdělil kýč Děti moje s Georgem Clooneym a toporná Půlnoc v Paříži Woodyho Allena, za herecký výkon byla oceněna Meryl Streepová a v zahraniční kategorii triumfovali favorizovaní Íránci. Je někdo, koho výsledky letošních Oscarů překvapily?