V rámci letecké ofenzivy proti Třetí říši se ve Velká Británii uvažuje o náletu na několik přehrad v Porúří. Pokud by byl tento útok úspěšný, mohl by vážně narušit schopnost německého průmyslu v oblasti, problém však zůstává, jak celou operaci provést. Hráz přehrady dokáže vzhledem ke své tloušťce konvečním leteckým bombám, navíc ji chrání i sítě proti torpédům. [...]
Celovečerní snímek Beasts of the Southern Wild a dokumentární film The House I Live In získaly hlavní ceny 28. ročníku amerického festivalu nezávislého filmu Sundance, který se konal v Utahu.
Za přínos české a světové kinematografii v oblasti hrané, dokumentární a experimentální tvorby udělil Český filmový a televizní svaz FITES Cenu Vladislava Vančury režiséru Janu Němcovi. Stalo se tak v sobotu večer v Berouně v rámci vyhlašování výročních cen Trilobit.
Protože 1) není co recenzovat, 2) za dva měsíce jedu do Japonska (pošesté) a hodlám o tom psát, a 3) Japonci jsou super, mám pro vás pár užitečných rad ohledně Japonska a japonštiny.
Dneska to bude: Jak s minimem námahy porozumět značné části japonštiny.
(Pokud někdo z vás náhodou umí japonsky, tak tento článek nečtěte, protože z vašeho hlediska je v něm značné množství polopravd i nepravd a jenom byste se zbytečně rozrušili.)
Pokud hodláte být v Japonsku krátkodobě (tzn. méně než čtvrt roku), zapomeňte na to, že byste se učili nějakou japonskou konverzaci. Japonská gramatika je neuvěřitelně složitá a i když si nabiflujete základní fráze jako „Kde je nejbližší záchod s prkénkem?“ a „Mé vznášedlo je plné úhořů“, po příjezdu do Japonska vám to bude k ničemu, protože nikdo nebude rozumět vaší bizarní gaidžinské výslovnosti.
Zapomeňte také na to, že se v Japonsku domluvíte anglicky. Na dotaz „Do you speak English?“ vám většina Japonců odpoví „aritr“, což znamená „a little“, načež na ně můžete mluvit pomalou jednoduchou angličtinou, oni se budou usmívat a kývat, a pak se ukáže, že vám nerozuměli ani slovo. Přitom je kuriózní, že Japonci milují angličtinu, zřejmě jim připadá cool, ale mají značné problémy s jejím používáním (a to včetně například oficiálních anglických nápisů na letištích).
Co se týče konverzace, předem vám stačí naučit se „domoarigato“ a „arigatodomo“ a to náhodně střídat při komunikaci se všemi Japonci které potkáte. Budou spokojeni.
Skutečnou japonskou verbální komunikaci (i na té nejzákladnější úrovni) se můžete naučit až když budete v Japonsku delší dobu žít a každodenně se skutečnými Japonci komunikovat.
Můžete se ale naučit během pár dní celkem obstojně číst.
Japonci mají tři abecedy: kandži, hiraganu a katakanu, které se běžně používají třeba i všechny tři promíchané v rámci jedné věty. Na kandži zapomeňte. Má několik tisíc znaků, z nichž jeden může znamenat „fialky vadnou a opadávají“, ale když omylem trochu špatně cuknete štětcem, znamená „medvěd se vysral v lese“. Užitečné je, naučit se předem půl tuctu základních kandži znaků jako „Vchod, východ, muži, ženy, den, měsíc“, ale nic víc nestojí za námahu.
Hiragana a katakana jsou hláskové abecedy, které jsou bizarní v tom, že obě mají přesně stejný počet znaků (několik desítek), které reprezentují přesně stejné zvuky, ovšem v každé z nich se jinak píšou. Rozdíl je v tom, při jaké příležitosti se která z nich používá.
Nás bude zajímat katakana, která se používá k zápisu slov přejatých z cizích jazyků, ve valné většině z angličtiny. Přejatých slov je v japonštině mnohem víc než v češtině a pokud se naučíte katakanu, ovládáte základy angličtiny a zapamatujete si pár jednoduchých pravidel, která vám vysvětlím, porozumíte překvapivému množství japonského textu (zdaleka ne všemu, ale opravdu podstatné části), jako jsou např:
První krok tedy je naučit se katakanu. Dá se to s patřičným procvičováním zvládnout za pár dní.
Všimněte si, že každý znak katakany odpovídá jedné české SLABICE (nikoliv českému písmenu). Jedinou výjimkou je znak ン, který se vyslovuje jako české „n“.
Na tomto místě se hodí upozornit, že pokud japonské znaky v článku nevidíte, nemáte v prohlížeči nainstalované japonské fonty. Ve většině rozumných (Chrome, Firefox) defaultně jsou.
A teď už k první lekci. Řekněme, že uvidíte tento nápis v katakaně (příklad 1):
Poslední (čtvrtý) znak je normální čárka, která podobně jako v češtině prodlužuje přecházející (třetí) znak.
Když si tedy tyto tři znaky vyhledáte v tabulce katakany, zjistíte, že jde o:
Nejprve si musíte uvědomit, že slabiky v Japonštině jsou obecně kratší než v češtině (celý jazyk je jaksi „hustší“) a že „takuší“ se vyslovuje spíše jako „takuši“, zatímco „takuši“ bez čárky by se vyslovovalo tak krátce, že by to „i“ na konci prakticky nebylo slyšet.
Takže máme „takuši“. A co to jako má znamenat?
Znamená to „taxi“.
Abyste pochopili proč, musíte se na problém podívat z opačné stránky: Když Japonec slyší „taxi“, jak to může zapsat?
V katakaně nejsou hlásky, ale pouze slabiky. Takže zvuk „ks“ není možno zapsat. Toto se v naprosté většině případů řeší tím, že se mezi dvě souhlásky vloží zvuk „u“ (který je ale v Japonštině tak krátký, že skoro není slyšet). Takže máme „takusi“. To ale pořád nemůžeme zapsat, protože v katakaně není znak „si“. Takže použijeme „ši“, který tam je. Bizarní japonská výslovnost způsobuje, že se to „takuší“ nakonec vyslovuje tak, že to zní skoro jako „taxi“. Viz audio preview v Google Translate.
Takže je celkem logické, jak vzniká japonská transkripce, ale vyžaduje to trochu cviku, než se vám bude dařit převádět katakanou zapsané nápisy zpět do angličtiny.
Příklad 2:
Na této ceduli (na které mimochodem vidíme, jak špatně jsou na tom v Japonsku s angličtinou) jsou pouze tři znaky v Katakaně. Jde o první tři v prvním řádku (katakanu obecně poznáte podle toho, že vypadá jednodušeji, hranatěji a „méně kudrnatě“ než kandži a hiragana).
Jak si snadno zjistíte v tabulce katakany, jde o znaky „to – i – re“. Tedy „toilet“ – „záchod“. Protože japonci nemají „L“, používají místo něj „R“. A protože nemají ani „V“, používají místo něj „B“. To je dotaženo do extrému v tomto hezkém slově (příklad 3):
První slabika je „ra“, druhá je „bu“. Takže máme „rabu“. Což nám pořád nepřípomíná žádné anglické slovo.
Vtip je v tom, že „U“ je na konci je navíc (protože samotné „B“ neexistuje, pouze slabika „BU“, viz výše), „B“ je ve skutečnosti „V“, a „R“ je ve skutečnosti „L“. Takže to znamená „lav“, což je fonetický přepis „love“, tedy „láska“.
Japonština rozhodně má „pravé japonské“ slovo pro „lásku“ (pravděpodobně jich má asi tak deset různých), ale pro nás je důležité, že čím více jde o text mířený na „cool mladé Japonce“, tím je pravděpodobnější, že v něm bude „láska“ napsáno takto!
V tuto chvíli se možná toho všeho poněkud děsíte, ale není to tak hrozné. Už jste si přečetli všechna základní pravidla, která potřebujete znát. Takže ještě závěrečné shrnutí:
Je to on, kdo na červeném koberci přitahuje největší pozornost, jeho kolegové ho považují za solidního herce a jeho režisér tvrdí, že jde o zásadní postavu ve francouzském filmu The Artist. Přesto však Uggie, hravý a věrný teriér z plemene Jack Russell, který hraje v tomto němém filmu, zůstal zcela na okraji zájmu organizátorů filmového Oscara, a to navzdory tomu, že si získal srdce milionů návštěvníků kin.
Nadeel as pozabjet pr falench Sant!
Britský herec Colin Firth se stal nositelem předního titulu – Řádu britského impéria. Dekorován byl rukou prince Charlese, vnuka krále Jiřího VI., kterého umělec ztvárnil v úspěšném filmu Králova řeč.
Lance Henriksen s pomoc Dannyho Treja tou po nesmrtelnosti. Tu by mu mlo zadit podivn stvoen s krv andl. Dky jeho nekalm praktikm jsou mu vak na stop odvn policista Russo a ambicizn novinka Deborah. Vechny je toti poj spolen minulost, kter si d ztovn jednou provdy.
U příležitosti Mezinárodního dne vzpomínky na oběti holocaustu proběhnou v cinematékách v Tel Avivu a v Haifě speciální projekce českých filmů Nickyho rodina a Lidice.